Vyhledávání
Nastoupili dredatí vyhulenci z Rajchu a za ně si náhodou sedli dredatí vyhulenci místní. Konverzace začíná frází ,,Smoke weed, smoke weed?” Češi německy neumí a anglicky jen poskládat pár slov. Obligátní konverzace ohledně cesty z Rajchu do Znojma (,,jak dlouho jste jeli” = ,,time ride, time ride?”, ,,jak je to daleko” = ,,how … jak se řekne kilometr? how miles?”) byla korunovaná odpovědí na nějakou otázku rakušáků: ,,no… vesměs yes”.
V zácpě u lázní sleduju šílený pouťový atrakce a jejich dunění mi trhá uši. Normálně za oknem nic z konverzace lidí venku nemám, ale tady se cítím být její součástí, protože venku je tak strašnej řev, že mládež se stejně musí dorozumívat neverbálně. Je to taková burácející groteska.
Na Přímětické stojíme v zácpě dlouho - přes kruháč se tam promenujou koně s jezdci v historických kostýmech. Průvod uzavírá hned za posledním koňským zadkem oranžově blikající čisticí vůz.
Na další zastávce nastupují mraky lidí s burčákem v ruce. Huličům už dochází témata, suše komentují zaparkované policejní auto jako “fucking system” a domlouvají se na dalším společném postupu: ,,Smoke weed, bus station, smoke weed!”
V Hónanově pak vystoupí a rozkládají se v budce čekárny. V autobuse je hned začnou rozebírat a drbat místní vochlastové. Když pozdějc vystoupí i ti, tak je i huliče zase rozebírá nějaká rodinka se třema dětma a malý klučina si sedá na místo jednoho z huličů a imituje jeho pohyby, dělá, že bude zvracet a švitoří: ,,Dejte mně kybl, dejte mně kybl!”
V Ješovicích s nepřítomným výrazem vystupuje ještě strhanější klon J. X. Doležala a utahaná padesátnice se loučí se svou kamarádkou: ,,Konečně doma. Už se těším, až si dám kafe a pustím si televizu.”
Když pak vystoupím v naší ztichlé dědině já, rozštěkají se do tmy psi.
