Vyhledávání
Vydali jsme se obhlídnout pár pozemků kolem Brna.
První - podhorská vesnička s krutým severním větrem, ale krásnýma stodolama za humnama. Aspoň jsme se naládovali švestkama a špendlíkama.
Druhá - opuštěná vinice nad vesnicí, krásnej výhled až na Pálavu, zapadjící slunce, pozemek zarostlej trnkama a plnej srnek a koroptví. Ale fakt až moc opuštěný a nedostupný. Aspoň jsme se naládovali hroznů, trnek a ořechů.
Kromě toho jsme si ale užili po půl roce poprvé chvíli bez dítěte - ve vířivce a sauně. A taky jsem konečně dopřebíral fotky ze svatby - můžete mrknout na svatební článek nebo fotogalerii.
Devět mrtvých sýkorek plus jeden rejsek a od dehtu špinavý barák, terasa, auto a kočka.
Akční soused nám spravoval naši střechu patnáct let starým šmejdem (nikdo neví co to bylo - něco jako dehet) a nedopadlo zatím moc dobře: všude smrad a co s tím přišlo při práci do styku se samozřejmě muselo vyhodit.
Horší bylo, že přes noc to kapalo dolů a ráno nás tak čekal hrůzný pohled na deset přilepených mladých sýkorek, které si to spletly s kaluží vody. Něco jako Sovy v mazutu. Část sýkorek ještě žila, což samozřejmě přilákalo naše vraždící monstrum Lilith a tak jsme museli navíc ředidlem čistit i kočku.
Pod barákem jsme to vyčistili a zasypali, ale pálící slunko nám nachystalo ještě další šok - po poledni se začaly ze střechy znova spouštět kapky toho svinstva, tentokrát už ale lepily. Ze střechy visely celé provazce a pavučiny, vítr je motal a zasvinily nám barák, okna, parapety a všecko na terase a pod barákem. Naše bílý fáro stojící na parkovišti dostalo taky pár dávek, takže zblízka teď vypadá trochu jako nepovedená imitace mramoru. A ovenám se ve vaničce objevily "ropný skvrny".
Takže zatím katastrofa. Momentálně větráme ven savo (na plísně na stropě jak nám zatíkalo při deštích) a dovnitř dehet... ale snad to svinstvo tu střechu zalepilo...
... a čtvrt garáže sena je od července vykrmený:(
Na brněnskéch rozpálenéch ulicách teploměr leze hodně přes čtyřicítku a ají teplota vevnitř v baráku v Olšanech atakuje 34°C. Darinka kvůli tomu přes den nespí a furt brblá, takže sme holky a psa evakuovali k bábičce na Byzdr, kde je teplota v místnostech kolem krásnéch 27°C, navíc bazén u stréca a jako bonus pro Rafy rybník (a fenka!).
Já zůstal přes téden sám v Olšanech a abych se vyspal v chladnu, tak jsem si stavěl každó noc vnitřní část stanu (jako moskytiéru) a spával sem venku vedle terasy: večerní posezení s complem na houpačce pod hvězdama, ranní jóga na terase… až na pravidelný békání Fanóša u mý hlavy v pět ráno to nemělo chybu!
Letošní rekordně horký léto proměnilo zelené koberec naší zahrady v zažloutlý ???, známý spíš ze středomoří (nevymyslel jsem správný slovo a řekl bych, že stejně jako tento stav “tráva jako troud a řídká jak noty na buben” nezná česká krajina, tak ho nezná ani český jazyk). Ovce todle “živý seno” dokonale vypásly, takže musíme až čtyřikrát denně dokrmovat normálním senem a to je sakra poznat na stavu zásob v garáži.
Uprostřed zahrady se roztahuje akorát gigantické bodlák a při poryvech větru padají ze stromu jabka a hrušky. To je vlastně jediný zelený (plus ještě kvanta okurek od babděda), který oveny mají. Nepříjemný só vosy, který kolem ovoce furt lítajó. Počkal jsem si jeden den na ráno, že to bude lepší, ale bzučelo to tam ají v šest ráno jak v úle. Při sekání jablek na kósky sem sekeró pár vos sejmul, ale svý kámošky pomstila jedna obzvlášť mazaná a jedovatá: při tom ranním sbíraní mně vlítla do pracovní rukavice a džogla mě přímo do žíly na vnitřní straně zápěstí. Léta už jsem vosí žihadlo nedostal, takže sem si naivně myslel, že si to naoctuju, zchladím a do práce pojedu až za hodinu… ale nateklo mně to skoro od lokťa až k prstům. Zůstal sem tak doma a celé den chladil, velké otok vydržel celé den a trochu napuchlý sem to měl dva dny…
Na suchý léto a mizící seno doplatí névíc Ivan s Fanóškem - už jsem domluvil Řezňu a školního roku se nedožijó… Navíc teda Ivanovi hráblo a po večerech ostatní šikanuje, trká do nich a vyskakuje do vzduchu jak mladé hřebec. Loni byl takové nedomrlé, ale letos (když sme mu sežrali konkurenty) žere jak v úkole, hafo přibral a vypadá to, že neplodné možná nebude, takže ho musíme píchnót než naplno vypukne říje…
Tož to bylo něco vo naši zahradě a jelikož vedra už opadají, zaktivuje se snad ají mamina a dopíše nový poznatky a zážitky do svýho Deníčku maminy.
Ve středu do Brna na kole a po práci padesát kiláků do Pavlova, cestou s koupáním, za odměnu večer vinné střiky a promítání fotek z USA a Norska.
Ve čtvrtek ve vedru osmatřicet na kole přes Strachotín do Pasohlávek na wakeboard - brutální záhul na ruky! Večer siesta nad pavlovským kostelem v trávě (akorát mě budila ukdákaná hlídací slepica), aby se načerpaly síly do sklípku. Bylo to potřeba, neb tam díky naší slovenské klice tekla kromě výbornýho vína proudem ají vínovica!
V pátek těžký vstávání, ale někteří jsme se ještě vyškrábali na Děvičky. Já pak na kole (kochačka, koupání a pětkrát na kofolu) osmdesát kiláků domů do Olšan.
Proměnila se nám totiž v boubelatýho andělíčka z náboženských obrázků - má na sobě jenom plínečku, sladce se usmívá, kouká okolo modrýma očima a brouká si. A aby to bylo kompletní, objevila palec, který pořád usilovně dudlá.
