(Foto) blog nejen Olšanský

,,To je hrozný jak to mají ty ovce jednoduchý! A nemusí ani číst žádný příručky a chodit na předporodní kurzy."

Klubaři a stopaři mířící na setkání Abandonis v Olšanech si vybrali výborný termín - od soboty nám na zahradě leží několik centimetrů sněhu a další má ještě do pátku připadnout!

Gestikuluje zběsile rukou a místo řízení se věnuje mladé slečně na předním sedadle. Celou cestu mezi Vítovicama a Habešem vykládá soudě podle jeho zápalu nějakou zásadní historku. A k tomu má kytara stejně zásadně skučí...

Černobílý němý film s hudebním doprovodem. Přesně pro tohle miluju jízdy autobusem!

Bourání tradic termínem i složením týmů... a bohužel i účastí. Ale o to víc a líp jsme si zahráli a navíc byla i jednodušší cesta do finále :D

Olšanský adventní věnec, olšanské jmelí, olšanský stromeček (živý z náletu) a k tomu olšanský sníh. Letos jsme byli až na kapra z Pohořelic vánočně soběstační...

Janča vyrábí adventní věnec

Lovím jmelí

Poprašek

Vánočka model 2014

Štědré ráno z okna

Rafa si rozbaloval dárky

Ledovka dorazila i starého krále lesa

Náletový smrček

Štědrý večer u jesliček

Kuchařky

Vánoční pivo Putna, díky!

Máme budku, aby mohla Lilita za sklem šmírovat ptáčky

Veselý Vánoce přejó oveny!

Cestou čtu a ona postupně obraz odkrývá jak s ním uhýbá měnícím se cestujícím. Šilhám na něj a uvnitř sebe se usmívám představě, že jde o malbu Havla.

Před vrcholem Pekařské se usmívám už i z vnějšku. Je to fakt Havel!
,,To jste sama malovala?" Hrdé ano. A že je to prý na transparent a dala by mně pozvánku, kdyby neměla plné ruce. Prý průvod ve čtvrtek od sochy Masaryka. Vím a říkám že vím. Loučíme se.

,,A pozor ať nerozbijete pana prezidenta!"

Od soboty ledovka gradovala až k dnešnímu ránu. Marně jsem vyrazil do práce - v půlce cesty pohled z ledových schodů do vesnice a návrat domů. Silnice je totální klouzačka, takže jsme oba museli zůstat doma.

Sypací traktor (s borcem s lopatou na korbě) dojel až po poledni a vzhledem k předpovědi jsme se rozhodli evakuovat aspoň Janču. Po dalším neúspěšném pokusu po silnici jsme vyrazili zadem přes les. Dali jsme si malou bojovku a v ledovém dešti a s baterkou jsme kličkovali mezi pozohýbanýma stromama, přes pařezy a brod. Svítící Olšany, neklouzající rovná cesta na návsi a autobus nám pak připadaly jako zázrak z jiného světa.

Oveny nám bruslí na dlažbě a z vlny mají slušivé krunýře. Z radnice zazněl signál výstrahy, asi pětkrát večer vypadl proud a internet nám taky nějak namrznul. Romantika, kterou ale momentálně prožívám sám s dobytkama.