Deníček maminy

Mateřství mě změnilo. Zní to jako klišé, ale je to fakt. Donutilo mě zpomalit, přehodnotit svoje názory a pořadí toho, co je důlěžité, musela jsem překopat svoje zažité rituály, uznat svoje slabé stránky a snažit se na nich pracovat. Mateřství je totiž proces. Proces, který mě nutí rozvíjet se, učit se spolu s dítětem a osobnostně dozrávat.

Díky mateřství jsem se taky naučila přijmout ženskou stránku své osobnosti spolu se všemi atributy, které se k ní váží. Teď už chápu, proč je někdy nutné být iracionální a emocionální, nebojím se dát na svou intuici, věřím v provázanost psychiky a tělesných příznaků a umím líp naslouchat signálům vlastního těla. 

A hlavně jsem se naučila, že neexistuje větší životní hodnota, než být rodičem. To, že dítě není jenom přítěž a stres, ale obrovská životní výzva a ničím nenahraditelný zdroj pozitivních emocí jsem se nedozvěděla od svých rodičů, ale musela jsem to zjistit až s příchodem vlastních dětí.

Jsou to dva úplně odlišné příběhy na stejné téma. Příběhy o početí, těhotenství a porodu, které jsem na vlastní kůži prožila. Nemají mnoho společného, vlastně nejspíš jenom to, že bez jednoho by nebylo druhého. Zachycují cestu, kterou jsem ušla, spolu se vším pozitivním i negativním, co mě na ní ovlivnilo.

Před prvním těhotenstvím jsem se skoro rok vyrovnávala s představou, že bych měla být matkou. Děsilo mě, že nevím, co mě čeká, nechtělo se mi vzdávat se svých aktivit, volného času a pocitu svobody. Nevěřila jsem si, že budu schopná vžít se do mateřské role, péče o malé děti mě celkem děsila, protože jsem se o ně do té doby nikdy nestrala a netušila jsem, co to obnáší. Navíc se mi úplně nechtělo pouštět do neznámých vod těhotenství, jelikož jsem nevěděla, co se se mnou bude dít a jak to budu zvládat. Zkrátka tady bylo moc neznámých, což v kombinaci s tím, že jsem necítila žádnou vnitřní touhu mít dítě, vedlo k tomu, že jsem si (z mého dnešního pohledu naprosto nepochopitelně) musela zvolit vnější faktory - prodloužení pracovní smlouvy a naplánování svatby - jako mezník toho, že už jsem dostatečně stará a zralá na to, mít dítě.

Napoprvé jsem otěhotněla na první pokus, a to, že je "něco jinak", jsem hned poznala. Rozhodilo se mi zažívání a po pár dnech se přidala i bolest v kříži, která mě pak provázela celý první trimestr. Tomu, že bych sama byla schopná poznat, že jsem těhotná, jsem ale brzo přestala věřit. Přesvědčení, že přece nemůžu vědět, co se s dítětem děje a jak mu je jenom na základě signálů vlastního těla, mě pak více či méně provázelo celým prvním těhotenstvím. To, jak celé moje první těhotenství a porod potom probíhaly, je jenom logickým důsledkem tohoto přesvědčení.

 Na tom, že bychom chtěli mít děti brzy po sobě jsme se s Mirem shodli už dávno. Věkový rozestup rok a půl až dva nám přišel ideální. K tomu pospíšit si s druhým dítětem se navíc přidala i vnější motivace. Před nástupem na mateřskou jsem byla zaměstnaná na dobu určitou, takže pokud jsem chtěla mít i s druhým dítětem nárok na mateřskou, musela jsem porodit do konce února 2017. Po zkušenostech s prvním otěhotněním jsme počítali s tím, že to zase musí vyjít na první pokus. Čtyři měsíce po porodu jsem dostala první menstruaci a cyklus jsem už od začátku měla pravidelný jako hodinky, takže jsem nepochybovala o tom, že nejpozději do tří měsíců nebude co řešit. Jenže tak jednoduché to nebylo. Čím víc se blížil termín, do kdy "musím otěhotnět", tím jsem byla víc ve stresu. Byla jsem naštvaná na svoje tělo, protože jsem nechápala, proč mě nechává ve štychu, když k tomu nemá žádný důvod. Nakoupila jsem si bylinné preparáty na podporu otěhotnění, vypotřebovala spoustu těhotenských i ovulačních testů a bez úspěchu. Až pak, kdy už bylo víceméně jasné, že to nestihneme, jsem si uvědomila, že jsem vlastně dělala všechno špatně.

Ve chvíli, kdy jsem přestala řešit to, že "musím otěhotnět", jsem pocítila velkou úlevu. Přestala jsem se stresovat a prostě jsem se jenom zaměřila na to, co se mi moje tělo snaží říct. Tahle schopnost obrátit svou pozornost na to, jak mi je, co cítím jinak a co to asi znamená, mi pak hodně pomáhala po celé těhotenství i porod. Uvědomila jsem si, že moje tělo mě nezradilo, ale naopak správně vyhodnotilo, že otěhotnět nebyl v té době ten nejlepší nápad. Na základě tohoto zjištění jsem začala svému tělu důvěřovat, přestala jsem ho do něčeho tlačit a rozhodla se nechat věcem volný průběh.

Darinku jsem až do jednoho roku téměř výhradně kojila, do června se potom "rozjídala" a od června už pila jenom párkrát za den a v noci už ani jednou. Fakt, že už tolik nekojím a tudíž už mě první dítě bezvýhradně nepotřebuje, byl signálem pro mé tělo, že už nastala vhodná doba znovu otěhotnět. Ještě v květnu mělo "zimní spánek", takže jsem se celý měsíc (i přes to, že už jsem dlouho menstruovala) cítila pořád stejně. V červnu už jsem i bez ovulačních testů věděla, že se mi cyklus vrátil i se všemi fyzickými a psychickými změnami, které k tomu patří. Z dnešního pohledu musím říct, že právě tohle byla ta zlomová zkušenost, která mě posunula dál na cestě k přirozenému porodu. Uvědomila jsem si, že početí, těhotenství a porod jsou přirozené fyziologické procesy, které probíhají nezávisle na naší vůli a které významně ovlivňujeme svým psychickým nastavením. 

Díky tomuto nastavení taky vím, že jsem hned v červnu otěhotněla. Byla jsem těhotná tak krátce, že by to žádný test ani nezjistil. A i když tohle těhotenství trvalo jenom 17 dní, i ono mě posunulo dál. Uvědomila jsem si, že můžu vědět totéž anebo možná i víc než lékaři se svými přístroji a testy, že všechno má svůj přirozený běh a řád a že méně je někdy lepší než více. Tím mám na mysli méně lékařské "péče", méně zásahů zvnějšku a snahy kontrolovat něco, co se už z principu příliš kontrolovat nedá. Ale o tom zas příště.

Většina budoucích matek se v průběhu těhotenství připravuje na porod a na období po porodu celkem zapomínají. Přitom je šestinedělí náročným obdobím, spojeným se spoustou fyzických i psychických změn. Tělo se během šesti týdnů (z velké části už ale během prvních tří týdnů po porodu) vrací do "předtěhotenské" podoby. Během prvních dnů po porodu se navíc musíte popasovat i s kojením a spuštěním laktace. A aby toho nebylo málo, je potřeba přijít na to, jak se postarat o ten váš právě narozený poklad. Ještě před porodem se proto hodí vědět, co vás čeká, a mít doma už něco nachystáno.

Péče o porodní poranění

Děloha se začíná čistit hned po porodu. Tzv. očistky můžou mít různou intenzitu a délku trvání, vesměs se ale připravte na to, že vás po porodu čekají minimálně dva týdny "silnější menstruace." Sebou do porodnice si proto nezapomeňte přibalit balík porodnických vložek a síťované kalhotky. Mně se osvědčila kombinace porodnických vložek Batist a kalhotek Tena fix. S nošením normálního spodního prádla určitě nespěchejte, vaše tělo má za sebou vrcholový výkon a zaslouží si trochu toho asexuálního pohodlí :D

Nechci nikoho strašit, ale je dobré počítat dopředu i s porodním poraněním hráze. Na drobné oděrky stejně jako na větší sešité rány je dobré používat speciální mycí přípravky - např. Herbalon s dubovou kůrou, příp. HY-Intima od Karla Hadka. Aby vás rána neštípala a rychle se hojila, je dobré dopřát si i sedací koupel z dubové kůry, řepíku nebo s přídavkem mořské soli. Pro péči o poraněnou hráz můžete použít i chladící gel Mithra od Nobilis Thilia nebo balzám Intimiss od Karla Hadka. Pokud hledáte přírodní variantu chladících gelů, doporučuju vyrobit si speciální obklad ze směsi zeleného jílu a bylin, které urychlují hojení. Zelený jíl rozmíchejte s trochou vody v kašičku, poté do ní zamíchejte rozdrcený list jitrocele, rozmarýnu a kořene kostivalu. Směs potom naneste na látkovou vložku, kterou nechte na ráně přiloženou minimálně deset minut, poté opláchněte vlažnou vodou. Základní péčí o porodní poranění ale zůstává časté mytí (po každém močení) a stejně časté měnění vložky.

Ihned po porodu se také začíná stahovat děloha. U prvorodiček jsou tyhle stahy většinou nebolestivé, po druhém a každém dalším porodu ale čekejte stahy srovnatelné s mírnějšími kontrakcemi. Stahy dělohy podporuje časté kojení, pití čaje z maliníku a kontryhele (v poměru 1:1, 3 šálky denně) a masáž břicha (použít můžete třeba masážní olej Auriel od Nobilis Thilia).

V průběhu těhotenství a hlavně v posledních týdnech před porodem v sobě tělo zadržuje velké množství vody. Po porodu se jí zbavuje mimo jiné intenzivním pocením a otoky nohou. Pokud ho doteď nepoužíváte, pořiďte si přírodní antiperspirant (já používám ty z DM bez hlinitých solí) a počítejte s tím, že z porodnice můžete odjíždět v pantoflích, protože se kvůli otokům nevejdete do bot, ve kterých jste přijely.

Péče o prsa

První dny kojení jsou krásné, ale často taky náročné. Je potřeba prsa ošetřovat, aby první kojící nájezdy přežila pokud možno ve zdraví. Před kojením je dobré si prsa rozmasírovat (např. olejem na podporu laktace od Nobilis Thilia) případně i nahřát teplým obkladem nebo sprchou. Po kojení si nezapomeňte ošetřit bradavky - nejjednodušší je nechat na nich zaschnout kapku mateřského mléka. Použít můžete i čistý lanolin, případně jeho výrazně dražší verzi - Purelan od Medely (používat na prsa Bepanthen moc nedoporučuju). Pokud už máte bradavky hodně zničené, zkuste na ně mezi kojením přikládat hydrogelové polštářky od Medely příp. Chicca. Bolestivé bradavky prý zázračně léčí i stříbrné kloboučky Silverette, připravte se ale na to, že si za ně celkem připlatíte. Pokud máte nadbytek mléka a tvrdá prsa, je nutné je po kojení zchladit (existují gelové obklady, které se nachlazují v mrazáku, použít ale můžete třeba i "jarní směs", když ji předtím omotáte ručníkem :). Přebytečného mléka je potřeba se zbavit (jinak si koledujete o zánět prsa) - to co dítě nevypije můžete odstříkat ručně, případně si můžete půjčit domů odsávačku. Firma Medela vytvořila v ČR síť míst, kde si můžete za poplatek půjčit jejich odsávačky (mapu najdete zde: http://medela.cz/pronajem-odsavacek/). Jejich odsávačky můžu jenom doporučit, už dvakrát mě zachránily od mléčné pohromy, jelikož si moje prsa po každém porodu myslí, že se mi nenarodilo jedno, ale rovnou pět dětí. Když máte mléka málo, zkuste jeho tvorbu podpořit nepřetržitým kontaktem kůže na kůži, zvýšeným pitným režimem a častým přikládáním dítěte k prsu. Jestliže s kojením bojujete, domluvte si návštěvu laktační poradkyně u vás doma.

Tvorba mléka je pro organismus stejná zátěž, jako těhotenství, není proto od věci dodat tělu některé vitamíny navíc. Můžete dál brát vitamíny, které jste braly před porodem (doporučuju spíš formu sirupu, než tablety), nebo zvolit jenom určitý doplněk stravy. Velmi se mi osvědčilo užívat železo, protože po porodu ho zpravidla bývá v krvi nedostatek. Předejdete tím nejenom zvýšené únavě, ale taky nadměrné tvorbě modřin po těle (to mám bohužel z vlastní zkušenosti). Pozor si dejte při výběru kojících čajů - většina z nich obsahuje fenykl, který nemalou část matek a mimin nadýmá!

Péče o psychiku

Pokud si myslíte, že po období těhotenských nálad už vás nemůže nic překvapit, tak jste na velkém omylu. Obzvlášť prvorodičky by měly počítat s tím, že šestinedělí je obrovský nápor na psychiku. Všechny emoce podpořené hormonálním koktejlem se objeví náhle a ve velké intenzitě - pocity obrovského štěstí, lásky a vděku za život, který k vám přišel, můžou střídat pocity beznaděje a smutku, že nic nebude tak jako dřív. Objevit se můžou taky pocity selhání a vlastní nedostatečnosti, případně strach a obavy z neznáma, z vlastních chyb nebo selhání. Pocit velké zodpovědnosti za dítě může znásobit váš perfekcionismus, můžete být vznětlivější a podrážděnější. Některé matky mívají výčitky, že pro dítě neudělaly maximum (např. porodily císařským řezem nebo ho neměly nějaký čas u sebe na pokoji), nebo že ho "dostatečně nemilovaly" už od okamžiku narození. 

Všechny tyto pocity jsou normální a můžou se po porodu objevit. Je dobré s tím počítat, preventivně se na ně připravit a pokud se objeví, rozpoznat je, pochopit a nechat odeznít. Preventivním opatřením proti poporodním splínům je zajistit si pomoc v domácnosti (ideálně takovou, která neuděluje nevyžádané rady), vyžádat si podporu od partnera případně jiné matky, v šestinedělí (nebo aspoň první tři týdny) skutečně jenom odpočívat a nic neřešit (neuklízet, nevařit, nenakupovat) a dopřát si každý den aspoň chvilku jenom pro sebe (např. delší koupel). Pokud budou vaše psychické potíže trvat delší dobu a/nebo budou velmi silné, nebojte se obrátit na odborníka. Dnes už existují psycholožky specializující se poporodní péči o matky i poporodní duly.

Péče o novorozence

Přebalování

Pokud neplánujete používat látkové pleny (článek o látkování najdete tady), zkuste se podívat po jednorázových plenách se šetrnějším složením. Bude vám za to vděčná nejen příroda, ale i zadeček vašeho mimina. Ekologičtější plenka nemusí být výrazně dražší, než ta konvenční, svou verzi bio plen prodává například i DM drogerie. Mně vyhovují pleny Bambo nature - je to ideální kompromis kvality a ceny :D

Snad ještě důležitější, než vybrat vhodnou jednorázovku, je zvolit správné vlhčené ubrousky. To, jaká obsahují svinstva, zjistili už i v MF Dnes, pokud o tom ale pořád pochybujete, sami se jedním takovým ubrouskem utřete. Myslím, že potom budete rádi, že vaše dítko ještě neumí mluvit, protože by vám za tuhle péči určitě nepoděkovalo :D Zkuste sáhnout po ubrouscích s lepším složením - např. Bambo nature, olejové ubrousky Babylove z DM nebo Huggies Pure. S těmi můžete svému miminku utřít i obličej, aniž byste se museli bát, že se osype. Nejlepší a nejlevnější variantou zůstává omývání při každém přebalování, pokud musíte přebalovat "nasucho", můžete si nachystat vlastní emulzi: nechte zchladnout převařenou vodou a nalijte do ní trošku mycího oleje (hodí se na to např. Medvídek o Eoné). 

Pokud už má miminko opruzeniny, je potřeba je správně ošetřit. Zapomeňte na Sudocream, Rybilku a Bepanten a vyberte si z nabídky výrobců biokosmetiky. Když potřebujete ošetřit vlhkou zapruzeninu, sáhněte po zklidňujícím gelu Levantis od Nobilis Thilia s vysušujícím zinkem, jestliže je kůže suchá, červená a podrážděná doporučuju používat Intimiss od Karla Hadka, Dětský balzám od Saloos nebo třeba ochranný krém Olinka od Nobilis Thilia. Taky nechávejte mrňousovi často větrat zadek, bez plenky se mu opruzeniny rychleji zahojí.

Péče o kůži

Kůže novorozence je citlivá a nemá schopnost sama se promašťovat, v průběhu prvních týdnů se navíc sloupne její svrchní část. Z tohoto důvodu je dobré mít v zásobě i výrobky pro péči o pokožku. Na péči o větší části těla a masáže používejte dětský olej, menší oblasti namažte krémem, extrémně vysušená místa ošetřete krémem proti atopickému ekzému. Já miluju přípravky od Hadka, používám Dětský masážní olej, Baby-K krém a Atop-derm; podobné trio ale určitě seženete i od jiných značek. Také při koupání není dobré kůži miminka odmašťovat mýdly nebo sprchovými gely, nejlepší volbou jsou koupací oleje, které kůži miminka umyjí, promastí a provoní současně :) Novorozenec se nezašpiní, koupání je pro něj spíš zážitkem, který mu stačí jednou za týden.

Péče o oči a nos

Na všechny běžné neduhy novorozence nejlépe zabírá mateřské mléko. Pokud má vaše miminko zanícené a hnisavé očko nebo ucpaný nos, zkuste mu do nich nejdřív kápnout kapku mateřského mléka. Pokud to nepomůže, můžete vždycky sáhnout po spreji s mořskou vodou nebo očních kapkách. Taky se nelekněte, pokud se vám mrňous pár dní po porodu osype jako puberťák. Tzv. novorozenecké akné zmizí samo po pár dnech až týdnech, až dojde k vyrovnání hladiny hormonů.

Péče o pupík

Ať už jste v porodnici nechali pupík seříznout, nebo chcete nechat pupeční pahýl samovolně odpadnout, je potřeba o pupík pečovat. Doporučuju mít doma líh a levandulový éterický olej. Pokud je pupík červený a podrážděný, kápněte přímo na něj kapku levandulového oleje, pokud rána mokvá, vysušte ji a vydezinfikujte lihem. Při správném ošetřování pupeční pahýlek odpadá cca po týdnu, teprve po zahojení pupíku můžete mrňouse poprvé vykoupat.

Vitamíny

Pokud jste v porodnici odmítli, aby byl vašemu dítěti podán vitamín K injekčně, měli byste mu až do 12. týdne věku dávat jednou týdně jednu kapku Kanavitu. Tenhle přípravek vám vydají v lékárně pouze na recept, a když máte pediatra, který vám ho napíše pouze za předpokladu, že vaše dítě už má rodné číslo, může se ze shánění tohoto vitamínu stát celkem bojovka. Perličkou potom je, že v zahraničí se vitamín K novorozencům nepodává preventivně, ale pouze v případech náročného a dlouhotrvajícího porodu, u něhož je vyšší riziko vnitřního krvácení dítěte.

Pediatr vám taky doporučí dávat dítku jednou denně 1-2 kapky Vigantolu, což je vitamín D, který působí preventivně proti křivici. V příbalovém letáku se dočtete, že mezi jeho vedlejší účinky patří zácpa, plynatost a bolesti břicha. Pokud tedy nechcete zvyšovat pravděpodobnost, že vaše mimino bude trpět na novorozeneckou koliku, sáhněte radši po nějaké alternativní variantě (např. kapky Baby D od Terezia).

 Sepsat si před porodem porodní plán je dobré jak pro vás, tak pro zaměstnance porodnice. Vy si díky němu ujasníte, jak chcete, aby váš porod probíhal, a personál na oddělení zase ví, o co vám jde a co od vás můžou čekat. Sepsání plánu samozřejmě nezaručuje, že všechna vaše porodní přání budou splněna, ani že na nich v průběhu porodu musíte bezpodmínečně trvat. Je dobré domluvit se s doprovodem/manželem/partnerem na bodech, které jsou pro vás nejdůležitější, a instruovat ho, aby jejich plnění kontroloval a vyžadoval.

Porodní plán by neměl být slohovým cvičením, ideální je ho výrazněji strukturovat a jednotlivé požadavky napsat k odrážkám. Přání týkající se manipulace s dítětem bych po zkušenosti volila ve formě piktogramů, sestry z novorozeneckého totiž moc času na čtení nemají. Ošetřování novorozence se často děje odděleně od matky, proto pověřte manžela, aby mimino nespustil z očí, a aby sestrám zavčas řekl, jaké úkony s dítětem dělat nemají. Moje porodní asistentka mi navíc doporučila rozdělit porodní plán na dvě části - jednu, týkající se porodu (tu podepisuje pouze matka), a druhou, týkající se pouze ošetření novorozence (tu podepisují oba rodiče). Sama potom hlídala dodržování jednotlivých požadavků, často daleko důsledněji, než my sami. 

---

Jméno, příjmení, RČ: Jana Kvasnicová,
Předpokládaný termín porodu: 16.4.2017
Pojišťovna:
Alergie: žádné
Ošetřující gynekolog:
Vybrané jméno pro miminko: Dorota Kvasnicová
Váha matky před otěhotněním:

---

Dobrý den,
předkládám Vám svůj porodní plán / přání, prosím o jeho respektování, pokud nedojde k život ohrožujícím komplikacím. Zároveň prohlašuji, že přijímám veškerá rizika spojená s mými přáními.

Ráda bych měla přirozený porod bez vnějších zásahů, pokud nedojde k vážnějším komplikacím.

Informujte mě, prosím, průběžně o postupu porodu a o tom, co bude následovat.

Po celou dobu porodu bych u sebe měla ráda svého manžela Miroslava Kvasnicu a svou vlastni porodní asistentku.

 

V první době porodní:

Nepřeji si urychlování porodu léky a disrupcí vaku blan.

Přeji si dodržení přirozeného a spontánního průběhu.

Nepřeji si rutinní zavedení kanyly.

V případě nutnosti chci být obeznámena s veškerými medicínskými postupy.

Přeji si co nejintimnější prostředí na porodním sále (tlumené světlo, ticho, minimální počet osob).

Preferuji nefarmakologické metody tišení bolesti, ráda bych využila možnosti jít do sprchy či vany, dále homeopatii, aromaterapii či masáže.

Nepřeji si aplikaci epidurální analgezie či rajského plynu, pokud se situace změní, sama si o ně zažádám.

Přeji si možnost volného pohybu a využití porodních pomůcek.

Nepřeji si časté vaginální vyšetření.

Prosím o omezení CTG monitorování dítěte na dobu nezbytně nutnou a s co nejvyšší mírou zachování možnosti pohybu. Pokud to bude možné, ráda bych zvolila při CTG monitoraci polohu na boku nebo v polosedě.

Nepřeji si přítomnost studentů medicíny, studentek a dalších osob.

 
V druhé době porodní:
Chci mít možnost výběru nejpohodlnějších poloh pro tlačení a jejich střídání.

Pokud budou ozvy miminka v pořádku, přeji si tlačit podle svých pocitů.

Chci mít možnost vybrat si konečnou polohu, při které se dítě narodí. Ráda bych rodila v jiné poloze než v klasické poloze na zádech.

Nepřeji si preventivní epiziotomii. O nástřihu chci být informována předem.

Nepřeji si naléhání na břicho - Kristellerovu expresi plodu.

Po porodu prosím o:

Položení dítěte na mé břicho ihned po porodu s ještě nepřestřiženým pupečníkem.

Přestřižení pupečníku až po jeho dotepání (resp. po vyčkání alespoň 10 min.), tento úkon by rád provedl manžel.

Po přestřižení pupečníku souhlasím s nejnutnějším ošetřením dítěte, poté si miminko převezme manžel.

Prosím o vyčkání přirozeného porodu placenty bez tahání za pupeční šňůru.

Pokud budu já i miminko v pořádku, ráda bych odešla z porodnice po porodu. Dítě přebírá po porodu do péče MUDr., adresa, tel.

 

Velice děkuji za vyslechnutí mých přání, pomoc, ochotu a trpělivost.

Ve Vyškově, dne 14.3.2017

Jméno a příjmení matky, RČ: Jana Kvasnicová,

Jméno a příjmení otce, RČ: Miroslav Kvasnica,

Předpokládaný termín porodu: 15.4.2017
Vybrané jméno pro dítě: Dorota Kvasnicová

---

Dobrý den,
předkládáme Vám svá přání týkající se manipulace s naším novorozeným dítětem. Pokud nedojde k život ohrožujícím komplikacím, prosíme o jejich respektování. Zároveň prohlašujeme, že přijímáme veškerá rizika spojená s našimi přáními.

Ihned po porodu:

Prosíme o přestřižení pupečníku až po jeho dotepání (resp. po vyčkání alespoň 10 min.), tento úkon by rád provedl manžel.

Poté si přejeme bonding, tj. položení nahého dítěte na mou resp. manželovu hruď.

Vyšetření novorozence:

Dítě můžete zvážit, změřit a vykapat mu oči.

Nepřejeme si omývání dítěte, pouze jej prosím otřete.

Nepřejeme si dokrmováni dítěte, v případě nutnosti až po konzultaci s matkou dítěte.

Nepřejeme si podání vit. K ve formě injekce, ale pouze ve formě kapek.

Přejeme si nepřetržitý rooming-in. Pokud bude dítě ošetřováno mimo porodní box, resp. pokoj, alespoň jeden z nás chce být přítomen.

Pahýl po pupeční šňůře chceme nechat samostatně odpadnout.

Odchod z porodnice:

Pokud budu já i dítě v pořádku, ráda bych odešla z porodnice tak brzy, jak to bude možné.

Dítě přebírá po porodu do péče MUDr., adresa, tel.
 

Velice děkujeme za vyslechnutí našich přání, pomoc, ochotu a trpělivost.

Ve Vyškově, dne 27.3.2017

Že existuje něco jako ambulantní porod, jsem věděla už před prvním porodem. Tehdy jsem ale nechápala, co může někoho vést k tomu jít hned po porodu domů. Mimochodem v té době jsem si taky myslela, že pro domácí porod se ženský rozhodují, protože v porodnici nemají to pohodlí, které mají doma. Od té doby jsem přehodnotila svoje názory na spoustu věcí, takže už od začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že tentokrát bych chtěla rodit ambulantně.

Co je to vlastně ambulantní porod?

Jako ambulantní se označuje takový porod, kdy rodička s dítětem odejde z porodnice dřív, než po "doporučovaných" 72 hodinách. Tenhle časový údaj vychází ze statistiky, podle které se do 72 hodin u novorozence nejčastěji projeví vrozené vady (zejména srdeční). Odejít z porodnice můžete v podstatě kdykoliv, pokud vaše dítě není v bezprostředním ohrožení života, pokud jste porodily po 37. týdnu gravidity a dítě má alespoň 2500g (tyhle podmínky se ale nejspíš v každé porodnici liší).

Proč jsem se rozhodla rodit ambulantně

Všechny tři důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly, vychází z toho, že jsem rodila už podruhé. Jako prvorodička bych motivaci jít hned po porodu domů nejspíš neměla.

Prvním a nejdůležitějším důvodem bylo to, že jsem nechtěla být tři dny mimo domov. Dája je přece jenom pořád malá a nikdy tak dlouho beze mě nebyla. Navíc tak dlouhé odloučení potom může komplikovat vztah staršího dítěte k právě narozenému sourozenci. Stesk po mámě prostě pro dítě není ideálním startem k tomu, že odteď bude doma mimino a máma na něj bude mít míň času.

Druhým důvodem bylo to, že už jsem si jednou pobyt v porodnici vyzkoušela. Byl to hodně předražený hotel s mizernou kuchyní a službami, bez kterých se člověk klidně obejde. Jako druhorodička už jsem nepotřebovala poradit s kojením a koupáním mimina, nehledě na to, že nemám pocit, že poprvé by mi pobyt v porodnici v tomhle směru nějak pomohl. Proto jsem se rozhodla radši investovat do vlastní porodní asistentky, než do ubytování na "nadstandardu."

Poslední důvod není ani tak důvodem, proč rodit ambulantně, jako spíš důvodem pro to, proč se nenechat od tohoto rozhodnutí odradit strašením typu: co když se něco stane tobě nebo dítěti. Tím důvodem je schopnost nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí a důvěra ve vlastní úsudek. Pokud se cítíte v bezpečí pod lékařským dohledem a máte pocit, že v nemocnici se vám ani vašemu dítěti nemůže nic stát, je pro vás pobyt v porodnici ideálním řešením. Pokud si myslíte, že dokážete správně vyhodnotit, že vaše dítě není v pořádku (třeba na základě toho, že už jedno dítě máte) a adekvátně zasáhnout, není důvod setrvávat v porodnici déle, než po nezbytně dlouhou dobu.

Co je potřeba mít k ambulantnímu porodu

Pokud chcete jít po porodu domů, je dobré to napsat do porodního plánu a informovat o tom asistentky a lékaře na porodnickém oddělení. Některé rodičky na základě vlastní špatné zkušenosti nedoporučují říkat před porodem, že chtějí rodit ambulantně, protože personál porodnice k vám pak může přistupovat jako k "nespolupracující." Já jsem v porodním plánu uvedla, že bych ráda šla po porodu domů, pokud to bude zdravotní stav mě a mého dítěte dovolovat. Navíc jsem věděla, že vyškovská porodnice je ambulantním porodům nakloněná, takže jsem nečekala, že by mi v dřívějším odchodu někdo bránil.

To, že je personál porodnice nakloněný ambulantním porodům ale není pravidlem. Slyšela jsem o případech, kdy se lékaři oháněli zákony a vyhláškami, na základě kterých nechtěli dítě propustit spolu s matkou, nechtěli matce vydat lékařské zprávy případně jí i vyhrožovali tím, že zavolají policii nebo OSPOD. Tohle jsou ale extrémní případy, v brněnských porodnicích se většinou dá na odchodu domluvit, obzvlášť, pokud chcete odejít třeba až po 24 nebo 48 hodinách. 

Před odchodem je nutné podepsat negativní reverz, ve kterém strvrzujete, že jste si vědomi rizik spojených s předčasným odchodem z porodnice. Ve většině porodnic také požadují písemné potvrzení od pediatra, že vaše dítě převezme do péče poté, co opustíte porodnici. Ve Vyškově jim stačilo jenom jméno a telefon na pediatra a moje čestné prohlášení, že jsme domluvení, že nás do péče převezme.

Novorozenecká žloutenka

Nejčastějším argumentem lékařů proti dřívějšímu odchodu z porodnice je obtížné sledování novorozenecké žloutenky. Ta se v porodnici měří každý den speciálním přístrojem, který nemá pediatr běžně k dispozici. Novorozenecká žloutenka ale není život ohrožující onemocnění, které by se objevilo z ničeho nic. Je to fyziologický proces vylučování nadměrného množství bilirubinu z krve, který probíhá u všech novorozenců přibližně od třetího dne od narození. Nejvíc viditelná je na hlavičce, žlutá ale může být kůže na celém těle i oční bělmo. K vylučování bilirubinu dochází močí a vlivem slunečního záření, základním opatřením proti novorozenecké žloutence je tedy časté kojení a ukládání dítěte na slunce. Závažnější forma žloutenky se kromě zežloutnutí projevuje i tím, že je dítě hodně spavé, málo pije a čůrá a je apatické. Léčba potom probíhá v nemocnici, kde je dítě uloženo pod lampu s UV zářením. 

Náš ambuporod

To, že si člověk naplánuje, že chce odejít po porodu domů ovšem automaticky neznamená, že to tak bude. Z vlastní zkušenosti vím, že po dlouhém a vyčerpávajícím porodu, po porodu s epidurálem nebo při velké ztrátě krve není novopečená matka často ani schopná vstát z porodního křesla, natož po svých odejít z porodnice. Můj druhý porod se naštěstí tomu prvnímu vůbec nepodobal, byla jsem po něm sice nevyspalá a bolavá, ale mohla jsem normálně fungovat a vlivem poporodních hormonů jsem nebyla ani nijak zvlášť unavená. Z porodního sálu jsem tentokrát odešla po svých za doprovodu Miry a své porodní asistentky, která nesla Dorotku. Na oddělení šestinedělí jsem zažila menší šok, protože pokoj, kam nás umístili, vypadal jako relikt z roku 1980. Stejně a možná ještě hůř vypadaly záchody. Starý primář s naslouchátkem a herdekbaba alias vrchní sestra celou atmosféru jenom dokreslovali. Oba byli neuvěřitelně protivní a během vizity nezapomněli několikrát zopakovat, že je v zájmu zdraví dítěte zůstat v porodnici 72 hodin. Potom nám vrazili papír s informacemi pro dřívější odchod z porodnice a dotazník k očkování proti tuberkulóze a odešli s tím, že propouštěcí zprávu nám dají za dvě až tři hodiny. Hned potom přišel s mojí propouštěcí zprávou mladý doktor z oddělení šestinedělí. Oproti osazenstvu novorozeneckého oddělení působil jako zjevení. Říkal, že je vše v pořádku a tudíž nám nic nebrání odejít a vůbec se tvářil, jako že pár hodin po porodu od nich odchází každá druhá rodička. Mira potom odjel do Manerova zkontrolovat Dáju a já jsem zůstala s Dorotkou sama. Protože bylo už po osmé hodině a byl slunečný den, brzo jsme v tom retro pokoji byly jako ve skleníku. Za hodinu přišla sestra s reverzy - jeden jsem měla podepsat já a druhý Mira. Když za půl hodiny přijel, pořád se ještě nic nedělo. Teprve ve čtvrt na jedenáct konečně dorazila vrchní sestra se štosem papírů a propouštěcí zprávou Dorotky. Poté, co jsem se jí asi desetkrát podepsala jsme konečně mohli jít domů. 

Nepříjemným důsledkem našeho dřívějšího odchodu z porodnice bylo, že jsme si sami museli zajistit všechna vyšetření, která novorozenci v porodnici podstupují. Druhý den po porodu jsme šli poprvé k dětské doktorce. Ta malou akorát zvážila a poslala nás na vyšetření do znojemské nemocnice. Ne, že bych všechna tahle vyšetření považovala za nutná, ale trvala na nich a mě se s ní nechtělo dohadovat. Třetí den po porodu jsme proto s Dorotkou šli na novorozenecké oddělení, kde jí udělali vyšetření sluchu, vyšetření okysličení krve a screening vrozených metabolických vad (tzv. patičkový test). Po zkušenostech se sestrami na novorozeneckém oddělení ve Vyškově a Bohunicích jsem čekala, že to bude více či méně hororový zážitek. Naštěstí tam ale byli všichni moc milí, ochotně se nám věnovali a dokonce se vyptávali na detaily ohledně mého porodu. Za týden jsme šli do nemocnice podruhé, tentokrát na ultrazvuk kyčlí. Třetí a naposlední vyšetření proběhlo dva týdny po porodu, kdy Dorotku čekal ultrazvuk ledvin. Novorozeneckou žloutenku nakonec nikdo neřešil, Dorotka ji měla mírnou, stejně jako její sestřička.

Tohle ne zrovna příjemné obíhání doktorů ale bohatě vyvážila možnost být od prvního dne doma dohromady jako rodina. Hned první den k nám přijela babička, aby hlídala Dáju, takže jsem si první dny mohla dopřát i válení se v posteli s novorozencem. Když se k tomu ještě přičte pohodlí vlastní postele a možnost pořádně se najíst, je jasné, že ambulantní porod byl pro mě nejlepší možnou volbou. 

 

Musela si zvyknout, že už nemá mámu jenom pro sebe a že bude někdy muset čekat, než na ni přijde řada. Taky už začíná chápat, že není všechno jen její a že je potřeba se i rozdělit. Zatímco předtím jenom řádila s tátou a mordovala všechny dospěláky v dosahu, teď se učí být i něžná a starostlivá. A navíc se už umí i omluvit, a to nejenom tehdy, když to po ní chceme, ale taky sama, z vlastní vůle a pocitu viny.

Jako každý začátek, i tenhle není úplně jednoduchý. Kromě pár šťouchanců a odhánění od prsa se ale k s sestřičce chová moc hezky, chová ji, hladí, pořád se na ni chodí koukat, co dělá a jestli nepláče. Dokonce jí přenechala spaní s maminkou v posteli, pomáhá věšet plínečky a asistuje při přebalování.

 

Těhotenství trvá 36. týdnů. To je názor Jarmily Kovaříkové a po dvou porodech i můj. Poslední čtyři týdny se tělo začíná připravovat na porod - dítě sestupuje do pánve, takže vás přestane pálit žáha a tlačit pod žebry a začne vás bolet v kříži nebo v tříslech. S blížícím se termínem porodu se čím dál častěji objevují cvičné porodní bolesti neboli poslíčci, které jsou pociťovány jako tvrdnutí břicha (tyhle bolesti často následují po pohybech dítěte). Změnou hladiny hormonů dochází k většímu zadržování vody v těle, což má za důsledek změkčení a zvlhčování tkání (mimo jiné tkáně hráze). Vaše tělo se zkrátka intenzivně připravuje na "velké finále" a na vás je, abyste mu s tou přípravou pomohly.

Poslední měsíc těhotenství je ideální věnovat přípravě na porod. Je dobré počítat s tím, že můžete mít stejně nedočkavé dítě, jako já, takže se vyplatí začít s přípravou už ve 34. týdnu.

Příprava na porod z praktického hlediska znamená rozhodnutí kde a jak chci rodit. Pokud nechcete rodit doma, je potřeba si umět dobře vybrat porodnici. A tím "dobře vybrat" nemyslím to, aby byla co nejblíž vašemu bydlišti nebo aby měla co nejmoderněji zařízené pokoje. Je potřeba si vybrat podle toho, jaký chcete, aby byl váš porod. K tomu vám může pomoct tahle stránka http://jaksekderodi.cz, kde se dočtete, jak v které porodnici k porodu a rodičce přistupují. Některé porodnice stále jedou v rutinním módu, jinde už jsou otevřenější alternativnějším postupům (osobně bych je spíš označila jako postupy respektující porod jako přirozený proces).

V Brně si můžete vybrat mezi Obilňákem, Bohunicemi a Milosrdných bratří. První dvě jsou porodnice fakultní, v obou pracují ti stejní lékaři a specializují se na péči o rizikové rodičky a nedonošené děti. Porod tady častěji doprovází zásahy ze strany lékařů a přistupuje se k němu víc medicínsky. Porodnice u Milosrdných bratří je takovou malou brněnskou alternativou - jsou tady zvyklí na duly a vlastní porodní asistentky (s některými dokonce spolupracují externě), dávají větší prostor porodním přáním rodičky a neměli by mít problém s dřívějším odchodem z porodnice. Samozřejmě v každém případě záleží i na konkrétní asistentce a lékaři, kteří budou mít službu :)

Ve 36. týdnu těhotenství se pak nechte do vybrané porodnice odeslat gynekologem. Když tam potom budete další týdny chodit na monitory, budete mít dost času odbýt si nezbytnou administrativu. Odpovídat při porodu mezi kontrakcemi na otázky typu: "Jakými nemocemi trpí vaši rodiče a sourozenci?" vážně není nic moc zážitek. Současně uvidíte, jak vypadá příjem a porodní sál a užijete si i trochu porodní atmosféry (monitory se natáčí ve stejných místech, kde se přijímají ženy na začátku porodu). Podle mě není nutné chodit na předporodní kurzy pořádané porodnicemi - nejsou ani tak o porodu, jako spíš o prohlídce pokojů a sálů a o informacích týkajících se chodu nemocnice. Raději si sepište porodní plán (o tom detailně jindy), vezměte ho na předporodní kontrolu do porodnice a proberte jeho jednotlivé body s porodní asistentkou. Pokud bude váš partner/manžel u porodu, domluvte se na tom, jakou bude mít roli (stačí vám jeho přítomnost? má vás povzbuzovat a chválit? masírovat? má hlídat dodržování porodního plánu?). Proberte společně i to, jaká je vaše "zóna komfortu", tzn. u čeho všeho chcete, aby byl přítomen, co všechno chcete, aby viděl.

Fyzická příprava zahrnuje činnosti, které napomáhají hladkému průběhu porodu, pomáhají zkrátit doby porodní a zmírňují nepříjemné projevy posledních týdnů těhotenství. V tomhle ohledu vám nejvíc pomůže pravidelné, ideálně každodenní cvičení. Pokud nechodíte na těhotenské cvičení, můžete zkusit cvičit třeba podle YouTube (doporučuju kanál StillOnTheWay). Začínat se cvičením v devátém měsíci sice není nic moc, ale i tady platí "raději pozdě, než vůbec" :) Po celé těhotenství je ideální pohybovou aktivitou taky chůze a plavání.

Od 34. týdne zařaďte do svého pitného režimu čaj z maliníku. Maliník změkčuje porodní cesty a zkracuje druhou dobu porodní. Doporučuje se začít jedním šálkem denně a postupně navyšovat až na 4 šálky. Čaj připravíme tak, že 1 polévkovou lžíci sušeného maliníku zalijeme vroucí vodou a 15 minut louhujeme v zakrytém šálku. Maliník je univerzální porodní bylina, protože také pomáhá k zavinutí dělohy, ke spuštění mateřského mléka a mírně odvodňuje, což se ke konci těhotenství a po porodu více než hodí. 

Nejpozději od tohoto týdne začněte jíst lněné semínko. Len má hydrofilní charakter, což znamená, že ve spojení s vodou vytváří gel. Konzumace tohoto gelu usnadňuje vyprazdňování a zároveň vede k provlhčení porodních cest. Každý den snězte jednu až dvě polévkové lžíce lněného semínka, řádně jej rozkousejte a zapijte velkým množstvím vody. Případně můžete semínka zalít vroucí vodou, nechat chvíli odstát a následně vypít. Chia semínka fungují podobně jako lněné, navíc odvodňují organismus a snižují krevní tlak.
Více informací na: https://www.celostnimedicina.cz/jak-se-pomoci-stravy-pripravit-na-porod.htm#ixzz4gzOsSxa9

V těhotenství klesá hladina železa v krvi, před porodem je proto víc než vhodné jíst potraviny, které vám pomůžou nasyslit si železo do foroty. Železo obsahují červené potraviny -  např. meruňky, jahody, maliny, ostružiny, černý rybíz a červená řepa, navíc taky rajčata, pórek, mořské řasy, čočka, bílé fazole a cizrna. Asi nejznámějším zdrojem železa je červené maso, spoustu ho ale najdete také v máku a sušením droždí. Pokud vám nestačí příjem železa z potravy, doporučuju sirup Floradix, který narozdíl od tablet na předpis nemá nepříjemné vedlejší účinky. Z bylinek sáhněte po kopřivě, pokud máte štěstí a právě začínají růst mladé listy, udělejte si kopřivový špenát nebo smoothie. Hladinu železa ale pomáhá doplnit i pití čaje ze sušených listů. 

V posledních týdnech vás čeká jedno z posledních vyšetření - stěr z pochvy, který zjišťuje přítomnost Streptokoka B. V případě pozitivního nálezu se rodičce na začátku porodu podává preventivně nitrožilně antibiotikum, aby se snížilo riziko nákazy dítěte při porodu porodními cestami. Ležet po příchodu do porodnice na kapačce není podle mě ten nejlepší start porodu, proto je fajn nepodcenit prevenci. Když budete 14 dní před stěrem užívat 2x denně tinkturu z lichořeřišnice, s velkou pravděpodobností se vám podaří případného streptokoka zbavit. Pro vyprchání alkoholu se doporučuje kapat tinkturu do horkého nápoje, nicméně ani ta trocha alkoholu z vašeho mimina alkoholika neudělá. Další babskou radou je potírání levandulovým éterickým olejem nebo zavádění stroužku česneku na noc. Poslední uvedenou variantu za sebe nedoporučuju, ale pokud se vám i předchozí zdají moc drastické, případně pokud vás v těhotenství dlouhodobě obtěžují výtoky a svědění, můžete zkusit používat přípravky Karla Hadka. V jeho nabídce najdete kromě přírodního mycího preparátu na intimní hygienu HY-INTIMA (který moc doporučuju) i speciální směs éterických olejů CANDISAN, která působí proti zánětům, a balzám FEMISHEA, který má protiplísňové, protizánětlivé, uklidňující, a také regenerační účinky. O tom, jaké tyto přípravky mají složení a jak je užívat, se dočtete zde: http://www.karelhadek.eu/uvod-2/casopis/casopis-aromaterapie-4-2013?article-id=705

Od 36. týdne by zejména prvorodičky měly začít s masáží hráze. Masáž zvyšuje elasticitu tkáně hráze, čímž pomáhá předejít nutnosti nástřihu. I když spousta doktorů a mamin po nástřihu vám bude tvrdit opak, trhlinky v hrázi se hojí daleko lépe než nástřih. K masáži můžete použít jak jednodruhový (např. mandlový), tak speciální olej (mně se osvědčil olej Labael od Nobilis Tilia). Masáž hráze může být doplňkem k používání Aniballu, případně se dá považovat za šetrnější variantu téhož. Aniball je balonek, který slouží k uvolnění porodních cest a k nácviku tlačení ve druhé době porodní. Prvorodičkám pomáhá "zvyknout si" na tlak, který vzniká při průchodu hlavičky pochvou. Tahle "pomůcka pro nácvik porodu" je ale celkem kontroverzní. Některé porodní asistentky cvičení s Aniballem nedoporučují, protože jeho nadměrné používání může vést k poškození ("vytahání") svalů pánevního dna. Aniball je proto vhodné používat až po 37. týdnu (po rozvolnění tkáně hráze vlivem hormonů) a pouze tak, aby jeho užívání nebylo bolestivé. Určitě se nehoňte za "doporučeným" 10cm průměrem, tenhle trénink s Aniballem by měl mít především pozitivní dopad na psychiku a sebedůvěru budoucí rodičky ("Vím, do čeho jdu, a vím, že to zvládnu.") 

Už před porodem je potřeba pečovat i o prsa a otužovat bradavky, aby potom ve zdraví přečkaly první dny kojení. Sprchujte si prsa studenou vodou, po koupeli si je masírujte hrubým ručníkem nebo žínkou (např. olejem Litai od Nobilis Tilia, který při používání po porodu podporuje laktaci) a choďte doma bez podprsenky. Formovače bradavek považuju za krajní možnost přípravy prsou na kojení, jejich používání pro mě bylo hrozně nepohodlné a bolestivé.

Nejdůležitější, nejnáročnější a nejvíc opomíjenou částí přípravy na porod je příprava psychická. Jak tvrdí Jarmila Kovaříková "porod je z 80 % o hlavě," takže je dobré si v ní před porodem trochu "uklidit." Zkuste se zaměřit na svoje strachy a obavy , a to především na strach z bolesti. Poslední týdny těhotenství jsou ideálním časem pro to, abyste úplně zpomalily a věnovaly se jenom sobě a svému dítěti. Dopřejte si dostatek volného času, meditujte, cvičte a procházejte se v přírodě. Užijte si dlouhou koupel v lázni s růžovým olejem, položte se na gymball a nechejte si namasírovat záda. Najděte si svou porodní mantru (afirmaci) a několikrát denně si ji opakujte, můžete si ji i vytisknout a mít ji tak stále na očích (inspiraci najdete třeba tady: http://www.strom-zivota.net/pozitivni-myslenky). Vyberte si hudbu, která vám pomůže se uvolnit mezi kontrakcemi, a nacvičujte si při jejím poslechu uvolnění celého těla. Promluvte si o porodu s někým, kdo vnímá svůj porod jako úžasný a obohacující. Přečtěte si inspirující porodní příběhy (např. tady http://www.pribehyproivanu.eu), případně knihy, které se zaměřují na nepatologický a přirozeně probíhající porod (např. Ingeborg Stadelmann - Zdravé těhotenství, přirozený porod nebo Michel Odent - Znovuzrozený porod).

Zkuste porod vnímat pozitivně, jako přirozeně probíhající završení fascinujícího procesu, který vaše tělo samo dokonale řídí. Mluvte se svým dítětem, řekněte mu, že jste připravená na jeho příchod na svět a že společnými silami vše zvládnete. Vaše tělo i dítě samo vám určitě dají signál o tom, jak se cítí a jestli už se chystají na svět.

Přeju vám krásný porod.

Další informace o přirozeném těhotenství a porodu najdete tady: 

http://jsemtehotna.eu

http://jsemtehulka.cz

http://www.prirozeny-porod.eu

http://www.strom-zivota.net

http://annakohutova.cz/ebook-zdarma/

http://terezakramerova.cz/ebook-mysticky-porod/

www.partneruporodu.cz 
 

 

 

Mira na mě už dlouho apeluje, že píšu články, které těm, co s námi nebydlí a nemají "interní" informace, moc neřeknou. Takže tentokrát to bude pár rad pro ty, kteří by rádi nosili svoje dítko v šátku.

Začít se šátkováním/nošením v nosítku můžete kdykoliv. Starší dítě si může na nošení hůř zvykat, protože už má rádo "svůj prostor" v kočáře, ale určitě to není pravidlem.

1.  Nosit můžete už od narození, vlastně první dny týdny jsou na nošení nejvhodnější. Mimino je z dělohy zvyklé být s vámi v nepřetržitém kontaktu a být v omezeném prostoru, takže tulit se s mámou celý den v posteli nebo (pokud nemáte zajištěný full service) v šátku je pro ně to nejlepší. Kontakt kůže na kůži navíc podporuje tvorbu mléka, takže šátek je při problémech s kojením ideální pomocník. Pomáhá i při dalších miminích potížích, jako je kolika, teplota nebo růst zoubků. Pozor si musíte dát jenom pokud máte dítě se silným refluxem, po nakojení je u nich potřeba počkat aspoň 30 min., než je do šátku navážete.
2. Pro začátek si můžete vybrat mezi nosítkem, elastickým šátkem nebo pevným šátkem. Nosítka mají tu výhodu, že je nemusíte pokaždé znovu navazovat. Jsou proto ideální hlavně pro tatínky, případně pro větší děti, které už chodí, ale potřebují občas poponést. Nosítek pro novorozence je omezený výběr (např. Storchenweige, Emeibaby nebo Caboo), většina je vhodná až pro děti od 3 měsíců (častou podmínkou je, aby dítě mělo víc než 5kg). Ještě jednou upozorňuju na rozdíl mezi ergonomickým nosítkem a visítkem! Ve visítku má dítě nevhodně zatěžovanou páteř, protože není ve správné (tj. ergonomické) poloze. Kromě toho visí za rozkrok do prostoru čelem od vás, což mu na pohodlí asi taky nepřidá. Ergonomické nosítko NEMÁ zpevněnou část, která dítěti překrývá záda, NEUMOŽŇUJE nošení čelem od rodiče a MÁ dostatečně široký pruh látky mezi nožičkami. Jde jej libovolně zvětšovat nebo zmenšovat, takže vám vystačí na celé nosící období. Mezi nejrozšířenější značky patří Manduca, KiBi, Beco, Tula, I Love mum, Love and Carry, Kokon, FIdella a Lenny Lamb.
3. 
    Elastický šátek je vhodný pro ty, kteří se bojí, že nebudou umět dotáhnout ten pevný. Moje rada zní: nebojte se. Trénink navazování je u obou druhů šátků stejný, elastický si narozdíl od toho pevného často dělá, co chce (tzn. různě pruží a stahuje se). Lze ho použít jenom na malé děti, protože má nízkou nosnost (brzy vás bude řezat do ramenou), vzhledově často není nic moc a často se vyrábí pouze v jedné, zbytečně velké délce.
4. Pevný šátek je nejlepší volbou pro novorozence. Pro začátečníky doporučuju čistě bavlněný šátek s nižší gramáží (max. 280 g/m2), případně směs bavlna a bambusová viskóza. Tyto šátky jsou tenké, takže se dobře vážou i dotahují a v létě se v nich nebudete potit. Většinou jsou pohodlné tak do 8 kg, pokud budete chtít nosit i těžší dítěte, budete se muset porozhlédnout po jiném. Šátky se dají dobře prodat i koupit "z druhé ruky" na miminobazarech případně na FB (Nošení dětí, Nosíme děti-prodej apod.). Ideální volbou, pokud začínáte nosit, jsou šátky Loktushe, Vatanai, Yaro Slings nebo Lenny Lamb (jejich cena se pohybuje okolo 2.000,-). Pokud nechcete šátek z druhé ruky (ne vždycky totiž dojde v ideálním stavu), můžete si ho koupit i na eshopu (např. satkomanie.cz). Nový pevný šátek před navázáním vyperte v pračce a vyžehlete, díky tomu změkne a bude se líp vázat. Délku šátku si zvolte podle vaší konfekční velikosti - vel. 5 (420 cm) je vhodná pro vel. 34-38, vel. 6 (460 cm) je vhodná pro vel. 40 a větší. Nekupujte si šátek zbytečně větší, dlouhé cípy vám při nošení budou zbytečně zavazet. U novorozence si vystačíte s jediným VERTIKÁLNÍM úvazem: dvojitý kříž s kapsou. Na YouTube najdete spoustu videí s tímto úvazem, doporučuju kanál Vonzino1 a Wrapyouwithlove, kde najdete podrobný návod, jak na to. Vázání do kolébky (tj. do horizontální polohy) se v současnosti už moc nedoporučuje, narazíte na něj hlavně u starších videí. Vázání šátku chce i trochu praxe, moc se neděste, když vám to napoprvé nepůjde, napotřetí už to bude určitě o dost lepší. Učte se vázat ve dvojici, ať máte i kontrolu zvnějšku. Pokud vám video nestačí, můžete zajít na kurz vázání (probíhají např. v Bráně k dětem), případně zajít na sraz nosiček ve vašem okolí (v Brně srazy organizuje např. Matáta v Medlánkách). Při vázání dítěte do šátku je nejdůležitější pohlídat si co největší dotažení šátku, to, aby bylo dítě v symetrické poloze a správně podsazené (kolínka má mít výš než zadek, nožičky mají tvar písmene M, záda jsou zakulacená).
5. 
   Větší děti lze nosit v nosítku nebo v šátku na zádech.  Na mámině břiše nemá odrostlejší dítko moc dobrý rozhled, navíc větší dítě bude na břiše zavazet i vám, právě tehdy je proto nejlepší doba na úvazy na záda. Možná vás to vyděsí, ale na navazování dítěte na záda není opravdu nic nebezpečného (i když okolí si často bude myslet opak). Základními úvazy na záda jsou Batoh a Dvojitý hammock - v Batohu nesete dítě jenom v jedné vrstvě šátku, takže je vhodný na lehčí děti nebo nosnější šátky, Dvojitý hammock je vícevrstvý úvaz, je obtížnější na navázání, ale unesete v něm i slona.
6. Pokud chcete šátek používat i venku, budete si muset pořídit speciální oblečení - vyrábí se nosící mikiny, bundy, svetry i kabáty (pokud si nevyberete na Fleru, můžete si koupit třeba Angel Wings, Gemini, Lenny Lamb, něco nabízí i Bonprix). U dítěte je při nošení potřeba zateplit hlavu a nožičky, takže se porozhlédněte po návlecích na nožičky a capáčcích/válenkách, na hlavu je potom nejlepší kuklička, protože kryje zároveň i krk.

Přeju vám všem krásné tulící chvíle s miminem v šátku :)

Na začátek musím apelovat na všechny nastávající maminy, které náhodou čtou tenhle blog. Nepodceňujte v těhotenství přípravu na kojení! Zjistěte si informace o kojení už teď, ať víte, co vás může potkat. Kojeni je vážně ta nejdůležitější věc v péči o novorozence - minimálně prvních pár týdnů se prostě nedělá nic jiného, než kojí a kojí. Rozhodně nespoléhejte na to, že vám v porodnici poradí nebo pomůžou - skoro určitě tam na vás nebude mít nikdo čas. Pokud budete mít s kojením problém, nabídnou vám (pro ně) nejjednodušší řešení a dítě dokrmí umělým mlékem. Špatných návyků a chyb při kojení, které si přivezete z porodnice se potom můžete zbavovat dlouhé dny i týdny.

Ještě je potřeba poznamenat, že některé matky z různých prostě kojit nemůžou. Nekojit je v dnešní době celkem stigma, převažuje hlas organizací a skupin podporujících dlouhodobé kojení. Pokud kojit nemůžete, nestresujte se tím, neznamená to, že jste špatná matka. Pro spokojenost dítěte je důležitější spokojená a psychicky vyrovnaná matka, než výživový rozdíl mezi mateřským a umělým mlékem.

S kojící přípravou vám může pomoct i tenhle text, který je složený ze zápisků pořízených na semináří Blanky Čermákové, na kurzu Jarmily Kovaříkové a z publikace Mamila Průvodce kojením.

1. Kojení v porodnici

Ihned po porodu si nechte nahé dítě přiložit na odhalený hrudník - dítě se osídlí bakteriemi, které máte na kůži, ucítí tep vašeho srdce a vůni kůže a bude se o vás zahřívat. Zatímco se kocháte tím pokladem, který se vám právě narodil, uvolňuje se ve vašem těle velké množství oxytocinu, který spouští laktaci a pomáhá s odloučením placenty. Není důležité, aby se už na porodním sále mimino přisálo, může toho mít po porodu právě tak dost, jako vy :)

Po porodu se začíná tvořit kolostrum, žlutavá tekutiny, které není moc, ale která je zásadní z imunologického hlediska - pomáhá osídlit trávicí trakt dítěte bakteriemi a trávicími enzymy. První den po porodu toho dítě ještě moc nevypije, takže ubyde na váze. Pokud tento úbytek nepřesáhne 10% porodní váhy, není dítě třeba dokrmovat.

Dítě po porodu přikládáme na prso vždy, když projeví zájem (stáčí hlavu, vyplazuje jazyk, strká si ručičku do pusy). Což v praxi znamená skoro vždy, když je vzhůru. Čím častěji bude dítě pít, tím snadněji se spustí laktace. Ta se většinou rozjede 2.-3. den po porodu - poznáte ji tak, že máte horká a nalitá prsa. Dítěti se tím pádem hůř přisává, většinou je třeba před kojením prsa rozmasírovat, případně i trochu mléka odstříkat (ideálně ručně). Kojte z obou prsou, střídejte různé kojící polohy tak, aby se vyprázdnily všechny mlékovody (dítě pije z té části prsa, na kterou tlačí bradou). Kojte na požádání (klidně i po půl hodině), mějte odhalený hrudník a co nejméně oblečené dítě, před kojením dítě nepřebalujte ani nevažte. Akorát tím přetáhnete dobu, po kterou je dítě ještě klidné. Hladové a řvoucí dítě k prsu nepřiložíte. Pokud dítě u prsa usne, nemusíte ho budit na odříhnutí, pouze ho odložte do postýlky tak, aby spalo na boku s mírně vyvýšenou hlavičkou.

Při kojení je důležité správně sedět - tj. mít uvolněná ramena (položená na opěrkách křesla nebo na kojícím polštáři), mít rovná záda a mít jednu nohu výš než druhou (to platí zejména pokud máte velká prsa - druhé prso vám může při kojení zavazet). Kojím-li v levého prsa, zmáčknu ho levou rukou nad a pod dvorcem; dítě mám položené na pravé ruce tak, že ho prsty držím pod ušima. Ucho, rameno a břicho dítěte musí být v jedné rovině. Bradavku přiložím dítěti na horní ret příp. pod nos, počkám až široce otevře pusinku a pak ho na prso "přimáčknu" tak, aby mělo volný nos a bradu zabořenou v prsu. Dítěti následně loktem přitlačím zadek ke svému tělu. To, že dítě nejenom saje, ale i pije mléko, poznám podle "pauzy v pohybu brady." (viz videa na mamila.sk).

2. Péče o prsa, komplikace při kojení

Už před porodem se o prsa starejte - existují oleje na podpoření laktace a péči o bradavky (např. Bepanthen, lanolin, Prsní olej od Saloos, Lithai nebo Moira od Nobilis Thilia a další). Pokud už máte problém, sáhněte po přípravcích na popraskané bradavky, působícím proti zánětům příp. proti kvasinkám.

Po kojení nechte prsa alespoň 10 minut větrat. Noste vhodnou kojící podprsenku, po každém kojení si měňte vložky do podprsenky. Hlavně v létě si dejte pozor na prochladnutí prsou, můžete si tak uhnat zánět.

Nedostatek nebo nadbytek mléka lze řešit jediným způsobem - kojením. Obzvlášť při nedostatečné tvorbě mlíka je nutné mít dítě co nejčastěji na holém hrudníku v kontaktu kůže na kůži a neustále jej přikládat k prsu. Stimulace prsou zvyšuje tvorbu prolaktinu a oxytocinu, zjednodušeně se dá říct, že čím víc mléka dítě vypije, tím víc se ho vytvoří. 

Bolestivé bradavky bývají první dva dny kojení, potom už se nejspíš jedná o špatnou techniku kojení. Na bradavce se v důsledku špatné techniky kojení můžou vytvořit i ragády, tj. ranky. I přes bolest je nutné pokračovat v kojení a zlepšit techniku, ragádu směřujte dítěti do koutku úst, po kojení nechte na bradavkách zaschnout mateřské mléko a nechte je větrat.

Retence neboli zadržování mléka vzniká při přebytku a dlouhém stání mléka v mléčné žláze nebo mlékovodu. Pokud se prs dostatečně nevyprazdňuje, mléko se v něm městná a ucpává mlékovod. Prsa jsou pak bolestivá, horká a tok mléka je mnohem slabší než obvykle. Řešením je kojit co nejčastěji, před kojením si prsa nahřát a po kojení odstříkat mléko do úlevy. Po kojení lze použít i chladivý obklad z tvarohu, listu zelí nebo gelový obklad. 

Kvasinková infekce prsou se projevuje bolestí při kojení i po něm, dvorec i bradavka jsou silně červené, po čase se na nich vytváří žluté stroupky.  Kvasinkovou infekci způsobuje Candida albicans. Při onemocnění je nutné léčit nejenom napadenou bradavku, ale i dítě. U něj vede přemnožení této kvasinky k onemocnění zvanému moučnivka (soor, dříve moniliáza). Projevuje se bělavými povlaky v ústech – na jazyku, tvářích, dásních nebo na patře. Vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh a nejdou jednoduše setřít. Léčí se antimykotiky, tzv. Univerzální mastí na bradavky, kterou vám namíchají v lékárně, na moučnivku u dítěte se používá genciálnová violeť případně Citrovital.

Zánět prsu (mastitida) se vyznačuje sníženým tokem mléka, vznikem zatvrdlin, zarudnutím, otokem, horkostí prsu, únavou, nechutenstvím a vysokou horečkou. Zánět prsu se léčí antibiotiky v kombinaci s léky proti bolesti, dále je důležité dodržovat klidový a pitný režim a pečovat o bolavá prsa. Před kojením je nutné mléko uvolnit teplou vodou, po kojení naopak přináší úlevu tvarohové či zelné obklady, po kojení je také nutné odsávat zbylé mléko do úlevy.

3. Stravování matky, novorozenecké koliky

Kojící matka by měla navýšit svůj denní příjem tekutin, ideální je doplňovat tekutiny kojícími čaji. Bylinky v nich obsažené zvyšují tvorbu mateřského mléka a umožňují novorozenci lepší trávení (anýz, kmín, fenykl). Pokud potřebujete svoji kávu, není důvod se jí vyhýbat. Do mléka přechází minimální množství kofeinu, jenom je potřeba si pohlídat příjem dalších tekutin, protože káva odvodňuje. Totéž lze říct i o malém množství piva nebo vína, pokud si ho nedopřáváte každý den. Kojící matka by měla jíst vše, z mé zkušenosti je lepší se vyhnout pokrmům, které vás nadýmají (např. zelí, květák, luštěniny, čerstvé pečivo, kapusta, sycené nápoje), protože stejný problém bude mít o chvíli později i vaše mimino. Kojení je také velká zátěž pro organismus, proto není od věci užívat při kojení vhodné potravinové doplňky. 

Pohled na novorozenecké koliky se liší. Jsou tací, kteří koliku vidí za každým pláčem dítěte, na druhou stranu jsou i tací, kteří tvrdí, že novorozenecká kolika neexistuje. Zlatá střední cesta je tato: pokud se dítě kroutí, viditelně tlačí a pláče (případně se vzteká), tak se snaží vyprázdnit a nejde mu to. Často se to děje právě při kojení, protože příjem potravy rozhýbává střeva a tím jim dává podnět k vyprázdnění. Zkuste dítě kojit vysvlečené nad nočníkem nebo mu přitáhněte nožičky k bříšku v poloze klubíčka třeba nad umyvadlem. Pomoci může i masáž bříška nebo nahřívání, podávání probiotik matce a/nebo dítěti, případně kapky jako Espumisan nebo Sab Simplex.

4. Uchovávání mléka

Odstříkané mléko můžete uchovávat v mrazáku, třeba jako rezervu na růstové spurty. Na uschování můžete použít speciální kalíšky nebo třeba i skleničky od dětské výživy. Najednou nezamražujte více než 30 ml mléka. Nejprve je dejte zchladit do ledničky, teprve potom je přendejte do mrazáku, můžete je nalít i na mléko již zmražené. V lednici mléko vydrží 24 hodin, v mrazáku 3 měsíce, při pokojové teplotě asi 3 hodiny. Při rozmražování postupujte obráceně, nejprve dejte mléko do lednice, teprve potom pomalu ohřívejte ve vodní lázni na teplotu lidského těla. 

5. Dokrmování

Pokud je nutné přikrmovat, je ideální krmit dítě odstříkaným mateřským mlékem podávaným z kalíšku případně přímo na prsu pomocí laktační pomůcky vytvořené z hadičky (cévky CN-01) a nádobky s víčkem či lahvičky se savičkou. Dudlík dítěti nedávejte, dokud se nenaučí bezpečně přisávat (tj. alespoň několik prvních týdnů). Totéž platí i o savičkách na kojeneckých lahvích - dítě z nich pije mléko jiným způsobem než z prsa a může ho to při dalším kojení mást.

Doporučovaná délka kojení je 6  měsíců, to znamená že půl roku dítě nejí nic jiného než mateřské mléko. Po půl roce se začíná se zeleninovými příkrmy, i nadále by ale dítě mělo přijímat živiny převážně z mateřského mléka. U dětí, které pijí umělé mléko, nebo jim mateřské mléko už nestačí, je možné přikrmovat už od 4. měsíce. Doba, po kterou je vhodné kojit, není nijak omezená. Některé matky preferují samoodstavení (k tomu dochází většinou mezi 3. a 4. rokem), jiné se řídí názorem, že dítě starší jednoho roku už z kojení nemá žádný prospěch a pouze se mu tím kazí zuby. Můj názor je, že by o odstavení měla rozhodnout matka, a to na základě individuálního zhodnocení toho, co jí a dítěti kojení přináší. O tom, jak jsme odstavovaly my, snad brzy napíšu.

Další informace najdete např. zde: http://kojim.webnode.cz, http://www.mamila.sk, http://www.poradkyneprikojeni.cz

Pokud máte s kojením potíže, obraťte se na laktační poradkyni, která by vás měla navštívit doma a poradit vám jak dál postupovat (jejich seznam najdete třeba zde http://www.kojeni.cz/maminkam/poradci/).

V sobotu po odpolední procházce čekalo na Dáju doma překvapení. Zatímco s bábou drandily po městě s kočárem, upekla jsem cheesecake a nachystala pro ni malou rodinnou oslavu. Dája byla po příchodu domů ještě rozespalá, takže jsme to slavení zase dělali na etapy. Nakonec ale všechno zvládla - sfouknout svíčku, sníst kus dortu, rozbalit pár dárků a pořádně si s nimi pohrát. Dokonce si nechala obléknout i šatičky, takže máme pár fotek načančané holčičky s rozbitým čumákem (den předtím spadla ze schodů přímo na nos). 

Všechny hlavní dárky měly úspěch. Nejnadšenější byla Dája z týpí, do kterého si vlezla, i když ještě nebylo postavené. Skvělé je i nové kolo, se kterým se Dája chlubí, i když na něm ještě neumí sama udržet rovnováhu.

Děda Darince k narozeninám (dle návodu, který si samozřejmě kreativně upravil) vyrobil Montessori pomůcku. A tabule je taky fajn, i když se smi používat jenom pod dohledem, což už tak fajn není.

No a k tomu si máma přikoupila zase pár krásných knížek, takže jsme s dárečky spokojené obě :) Kromě klasiky - leporela s realistickými obrázky zvířat, kytek a kombajnů, dostala i nové vydání klasiky z 80. let - Knížka pro Lucinku.

 

Pro Dáju je zatím největším zážitkem interaktivní knížka Nebojím se tmy. Přeměňovat bubáky na tátu, mámu, psa nebo myš ji moc baví.

Tulletovky na svou chvíli ještě čekají, ale já jsem z nich nadšená už teď. Vyžadují aktivního rodiče, který je vybavený lampičkou/baterkou a je ochoten propůjčit při čtení i svůj prst :D A ani nemusíte umět anglicky ;)

Největší radost ale mám z téhle dvojice knížek. Je mi jasné, že za to můžou předporodní hormony, ale pokaždé se nad nimi dojmu.

Stěhování sebou přináší spoustu zábavných věcí - balení, vybalování, shánění řemeslníků, objevování toho, co všechno (ještě) nefunguje, lítání po úřadech a v poslední fázi taky hledání nových doktorů.

Tím nejdůležitějším doktorem je pro každého rodiče pediatr. Zatímco my k obvoďákovi nejdem, jak je rok dlouhej, s dítětem se k doktorovi někdy chodí tak často, až vám to není milý. A to dokonce i tehdy, když je zdravé.

 

Při pátrání po novém pediatrovi jsem narazila na dva problémy. Zaprvé: ve Znojmě je značně omezenější výběr doktorů, než v Brně. A hlavně zadruhé: o většině z nich není možné dopředu nic zjistit. Já jsem hledala někoho, komu nebude vadit můj alternativnější přístup k očkování a taky někoho, kdo bude léčit individuálně (tj. s ohledem na zdraví dítěte a ne na tabulky, normy a vyhlášky). Našla jsem jednu jedinou doktorku, která má ordinaci kousek od našeho domu, a která dle komentářů na netu používá k léčbě i homeopatika. Z toho jsem usoudila, že by třeba nemusela mít problém s šetrnějším očkovacím plánem a nutkavou potřebu rvát do dětí antibiotika. Zavolala jsem jí, jestli k ní Darula může chodit, a dost nepříjemná sestra mi sdělila, že nabírají jenom novorozence. Takže co teď... K nikomu jinému se mi nechtělo, protože tahle návštěva naslepo by znamenala, že k němu budu muset chodit minimálně další tři měsíce. A protože do porodu už tolik času nezbývá, musela bych k němu nahlásit nejenom Dáju, ale taky naši druhorozenou. A protože se s novorozencem chodí na prohlídky každý týden, znamenalo by to pro nás spoustu nepříjemných návštěv.

Rozhodla jsem se proto, že za pár týdnů zavolám znovu té doktorce, co nás odmítla, a nahlásím k ní druhorozenou (pozn. pediatra je nutné domluvit před porodem, v porodnici už musíte nahlásit ke komu budete chodit). Darulu by pak už musela vzít automaticky (pozn. pediatr ze zákona nesmí odmítnout vzít dítě do péče, pokud k tomu nemá závažné důvody. Pokud bych zavolala na pojišťovnu, tuhle doktorku by nám stejně přidělili, protože má ordinaci nejblíž našemu bydlišti. Jenže choďte pak s dítětem k někomu, ke komu jste se museli vnutit oháněním paragrafy a vyhrožováním pojišťovnou.)

Všechno ale nakonec dopadlo úplně jinak. Začátkem února jsem k doktorce volala podruhé a nahlásila se k ní s druhorozenou. (Sestra se mě v telefonu třikrát ptala na termín porodu, než jsem pochopila, že jí nestačí "půlka dubna", ale trvá na konkrétním datu :D Tak teď už jenom, aby se tohle datum doneslo i tomu miminu v břichu :D) Týden nato se Darula nachladila, byla celá zahleněná, kašlala a dva dny měla vysoké horečky, takže jsme srážely a prováděly léčbu tulením se a ležením na pupku. Když se k tomu v noci přidala i zimnice, dost mě to vyděsilo, a tak jsme vyrazili do nemocnice na pohotovost. Tam nás doktorka poučila o srážení teploty, zábalech a dalších opatřeních a zeptala se, jak se jmenuje náš pediatr. Na to jsem jí řekla, že nevím, že jsme u ní ještě nebyli, ale že má ordinaci na ulici té a té. A ona na to: "No, tak to chodíte k nám. Tak se zítra přijďte ukázat, jak na tom jste." 

Druhý den ráno už byla Dája skoro jako rybička - předala totiž svoje bacily mně, Mirovi i bábě, takže doktorka ji v ordinaci už jenom zběžně prohlídla, doporučila nám jedny kapky a před odchodem koukla do zdravotní průkazky se slovy: "Doufám, že očkujete". Holt my alternativní matky to nemáme jednoduché :D

Úplně živě si vybavuju, že první věcí, kterou jsem intenzivně řešila poté, co jsem nastoupila na mateřskou, byl kočárek. Byla to fakt akce "K", která zahrnovala desítky hodin lustrování internetu, telefonické konzultace s odborníky na technickou stránku věci (čti: zainteresovaní tatínci) a řešení spousty dilemat: Jaký typ brzdy vybrat? Je lepší trojkolka nebo čtyřkolka? Jak by ta kolečka měla být velká, aby obstála i v terénu? Když potom kočár dorazil a my ho se vší slávou vybalili, přišlo mi, že s ním (v něm) musí být všichni šťastní a spokojení.

První srážka s realitou začala už v porodnici. Ukázalo se, že i s novorozencem je autosedačka tak těžká, že nosit ji na delší vzdálenosti je pouze pro silné povahy a maminy-kulturistky. Hned poté následoval další problém, a sice jak sedačku upevnit v autě. Tenhle úkon pro změnu vyžadoval technické myšlení s dostatečnou trpělivostí, obratností a manuální zručností. Takže mi nezbylo, než začít trénovat svaly i šněrování "vajíčka" do auta. Jenže o tom to přece s dítětem je. Jste najednou postavení před spoustu nových výzev a je třeba se s nimi poprat :)

Jenže ani Darinka neměla vajíčko v lásce a pokaždé v něm brečela. Naštěstí vždycky do čtvrt hodiny usnula, takže se uspávání v autě brzy stalo naší oblíbenou aktivitou - malá spala a já jsem mohla jít nakoupit nebo doma trochu poklidit.

Pokud jsem napsala, že malá sedačku neměla v lásce, tak musím dodat, že kočárek úplně nenáviděla. Jenom jsme ji do něj dali, vypukl šílený řev, na který nepomáhalo jezdit rychle, pomalu, v terénu, po asfaltu, v lese ani po zahradě. Občas se tím řvaním unavila a usnula, ale většinou prostě řvala a řvala, takže jsem brzy musela zavrhnout variantu, že budeme uspávat v kočárku.

Jediný způsob uspávání, který zabíral na toho našeho uřvance, bylo chování v náručí a skákání na gymballu. Jenže dělejte tohle 3 měsíce v kuse. Protože jsem potřebovala dítě nějak odložit, abych měla volné ruce a zároveň ho měla u sebe, zkusila jsem používat Babyvak. A světe div se - ono to fungovalo. Dítě v něm usnulo, prospalo se a když nespalo, tak skoro nekňouralo. Jenže taky bylo zkroucené jak paragraf, mě bolelo rameno (protože Babyvak se nosí jenom přes jedno rameno) a taky jsem se v něm pěkně zpotila.

Dalším krokem bylo pořízení elastického šátku. V Bráně k dětem mi prodavačka ukázala, že na tom vázání není nic zas tak složitého, takže jsem zainvestovala 1.500,- do šátku Je porte mon bébé. V těhotenství jsem si říkala, že nemusím mít každou blbost, co je teď in a že nechápu, jak někdo může dát 1.000,- Kč za kus hadru. Jenže se mi narodila malá nošenka, která se prostě rozhodla, že se chce nosit v šátku. K němu jsme pořídili nosítko Kibi, ve kterém ochotně nosil i tatínek. Takže celé léto jsme kočár skoro ani nevytáhli, nosila v šátku, potila se v něm a pořád zkoumala, jak ho líp uvázat.  První shrnutí tedy zní: za to, že nosím, může Darinka.

V půlce září jsme jeli na dovolenou už bez kočárku, ale zato s nosítkem. Já jsem si sebou navíc odvezla dva vypůjčené pevné šátky. Tehdy jsem tomu propadla, protože nosit dítě v pevném šátku je s elastickým nesrovnatelné. Zatímco elastický si na sebe předem navážete, dáte do něj dítě a on se na vás sám utáhne, pevný si na sebe jenom "nachystáte" a poté, co do něj dáte dítě si ho na sobě dotáhnete. Prostě a jednoduše, elastický byl na mě vždycky jako korzet a stejně jsem pořád měla pocit, že mi z něj Darula vypadne. Pevný se vázal krásně, skvěle držel a navíc byl o moc hezčí. Takže shrnutí číslo dvě zní: za to, že jsem zblbla do pevných šátků může Daniela.

No a po návratu z dovolené začala moje kariéra FB matky. Ano, FB je strašný zloděj času a všechny skupiny pro maminy jsou více či méně děsný, ty sdružující nosící matky nevyjímaje. Ale přece jenom je to taky určitý zdroj informací a jedna z mála činností, které jde dělat při kojení :) A na srazech nosících mamin si potom můžete vyzkoušet jejich šátky, poradit se s vázáním a dětičky si tam můžou předat nějaké ty viry a bacily. Třetí shrnutí zní: FB může za to, že chcete vyzkoušet spoustu dalších šátků.

Takže ve zkratce pár informací pro zájemkyně o nošení dítěte v šátku:

• Elastický šátek a různé varianty předvázaných šátků (Caboo, Babyvak apod.) se doporučují pro začátečnice, které chtějí nosit malá mimina. Já je nedoporučuju vůbec, elastický šátek se nedá dobře přitáhnout - buď je příliš volný, anebo příliš těsný. Jeho navazováni je výrazně složitější než u šátku pevného, navíc se často vyrábí v absurdní délce (ten můj měl 6m!). Zrovna tak nošení v předvázaných šátcích nebude nikdy pro dítě ani matku tak pohodlné.
• Na trhu je spousta nosítek a poponášítek, které jejich výrobci označují jako ergonomická (např. Chicco, Babybjorn apod.). Poznáte je tak, že se v nich dá dítě nosit čelem dopředu, že mají vyztužená záda a úzký pruh látky mezi nohama dítěte. To v nich potom nesedí, ale visí za rozkrok do prostoru. Už od pohledu jsou šíleně nepohodlná pro rodiče, o dítěti nemluvě.
• I ergonomických nosítek je velký výběr. Dítě v nich sedí ve stejné poloze jako v šátku - tj. má zakulacená záda, nožičky do tvaru M a kolena výš než kyčle. Mezi nejznámější nosítka patří Manduca a Kibi, čím dál populárnější jsou nosítka ušitá z šátků.
• Pevné šátky se vyrábí v několika délkách - ve velikosti 3 (3,2m), 4 (3,6m), 5 (4,2m), 6 (4,6m), 7 (5,2m) a 8 (5,7m). Délku šátku si volíte podle toho, jaká je vaše konfekční velikost, jak velké dítě budete nosit a v jakém úvazu. Zní to složitě, ale ve výsledku stačí vědět, že velikost 5 a 6 je ideální pro většinu úvazů, dětí a rodičů.
• Šátky mohou mít různé složení. Nejčastější jsou čistě bavlněné, ale můžou mít i různé příměsi - vlna, kašmír, hedvábí, len, konopí, bambus, repreve apod. Každá příměs dodává šátku jinou vlastnost (tzn. jak je nosný/silný/nadýchaný/hladký/pružný apod.). Všechny přímesi navyšují cenu šátku.
• Šátky taky můžou být různě natkané - např. v žakárové nebo keprové vazbě. Výraznější rozdíl je ale mezi ručně tkanými a strojově tkanými šátky. Ručně tkané jsou výrazně dražší, jsou řidší, víc pruží a jsou míň pevné. Tvoří je různobarevné přechody, rozhodně mezi nimi nenajdete žádný se vzorem.
• Trh s šátky je obrovský a přesycený. Existuje velké množství značek, od těch zaměřených na masy (Lenny Lamb, Yaro, Fidella, Ellevill, Sensimo Slings nebo Didymos), až po ty high-end (Tekhni, Solnce, Artipoppe, Wauggl Bauggl).  Zatímco ty z první skupiny stojí většinou 2.000 - 3.000,-, ty druhé vás můžou vyjít na víc než 10.000,-. I když se mi to zdálo nejdřív šílený, maminy co do šátku vrazí tolik peněz nejsou tak trhlý, jak by se mohlo zdát. Cenu šátku kromě luxusní přiměsi a značky zvyšuje i výroba omezeného množství high-end šátků, které výrobci často prodávají tak, že vylosují ze zájemců ty, kteří si je můžou koupit. Takže tyhle žádané kousky jde kolikrát prodat i za vyšší cenu, než za kolik jste je koupili. V neposlední řadě je opravdu velký rozdíl mezi obyčejným bavlňákem za 2.000,- a luxusním šátkem za 8.000,-. V obou dítě odnosíte, ale ten levný je proti tomu dražšímu často vážně jenom kus hadru.
• Do trhu se šátky se zapojily už i české firmy - Loktushe, Šanami, Vatanai, Moisha a Omnifera. Ta poslední jmenovaná je viníkem toho, že jsem šátkům propadla. Prodala jsem všechny "levné" šátky, které jsem měla a které byly "celkem fajn", a začala vyměňovat, kupovat, zkoušet a shánět tyhle šátkové skvosty. Takže začtvrté: k totální závislosti mě přivedly šátky Omnifera.
• Poznámka pod čarou: V současné době nenosím, takže se mi povedlo zredukovat počet šátků na 5. Tak mi držte palce, ať mi ta šátková redukce vydrží co nejdýl!

Když si dítě už vydrží samo hrát a maminu přepadne chuť dělat něco smysluplného, může z toho vzniknout ledacos. Někdo šije, někdo vyrábí domácí kosmetiku, někdo se vzdělává nebo vrátí do práce a já vyrábím tohle:

Návod na výrobu je: několik desítek hodin projížděj blogy na internetu, postahuj spoustu materiálu, ten pak roztřiď, vytiskni, vystřihni, zalaminuj, znovu vystřihni a podlep samolepícím suchým zipem.

Tentokrát na téma: Kdy a jak jsme Darince řekli, že bude mít sourozence?

KDY? Až to na mě bylo vidět :D 

S počůraným papírkem jsem pokaždé běžela prvně za Mirem, a on se pokaždé divil, co že ty dvě čárky mají znamenat ("Kdo si to má po dvou letech pamatovat, ne?"). Do 12. týdne bylo moje těhotenství "naše společné tajemství", se kterým se nebylo nutné nikomu dalšímu svěřovat. Podruhé mi sice břicho začalo růst dřív, ale až do 20. týdne to pořád bylo v mezích "velkého nedělního oběda." Od půlky těhotenství jsme Darince občas mezi řečí řekli, že "máma má v bříšku miminko," ale intenzivně jsme to do ní začali hustit až po začátku třetího trimestru, kdy jsem se ji odhodlala odstavit. Teď ve finiši už si Dája sama několikrát denně vzpomene, že "máma má v bříšku mimi, že je to holka jako ona a že z prsa už může papat jenom mimi."

JAK? U nás jedině knížkou :D

Protože moc reálných malých miminek v okolí není, sáhla jsem jako vždycky po knížce. Těch je na trhu dost, jenže většina z nich je pro děti od tří, ideálně od čtyř let. Ročnímu dítěti je to, že bude mít sourozence šumák, co ale s dvouletým? Vyřešili jsme to tím, že jsme si upravili, případně změnili text u těch pro starší. Takže co se u nás chytlo:

 Výměna - vtipná knížka i pro děti, co ještě sourozence nemají; jediné mínus - je to paperback

 Jsi velká sestřička - i pro nejmenší, moc nás ale nenadchla

 Odkud přicházejí děti - okýnková, informace v ní je potřeba přizpůsobit věku a chápavosti

Pro starší:

 Maminčino bříško - skvělá knížka, první z trojice knížek o kontaktním rodičovstvím bohužel až pro děti 5+

 Jak jsem přišel na svět - Kateřina Janouchová má pět dětí a potřebu používat příšerný eufemismy ("Tatínek má mezi nohama kolíček a maminka štěrbinku.")

 Lidské tělo - Posviť na to - nádherná knížka pro předškoláky o tom, jak to vypadá v lidském těle, na jedné stránce jde vidět i miminko uvnitř břicha

 Bříško, bříško, kdo v tobě bydlí - pro předskoláky, veršovaný text a i pro mě dost děsivé obrázky 

S roustoucím břichem a pomalu se přibližujícím datem dne, kdy nás bude o jednoho víc, nastal čas oprášit výbavičku po Darince a překontrolovat zásoby.

 

1) Potisící jsem přerovnala komín se šátkama, naznala, že redukce na 5 kusů je fakt rozumná a potřebná věc. Potom jsem se nad tím "seriózně a nestranně" zamyslela a naznala, že žádný z nich prodat nechci, protože jsou všechny úžasný!!! Tak snad příště :)

 

2) Vytáhla jsem celou naši plenkovou výbavu, která momentálně zahálí. Darula se totiž v rámci stěhování "odlátkovala." Při stěhování nebyl čas a prostor pořád skladovat a přepírat látkový plíny, takže jsme najeli na jednorázovky, přičemž jsem si naivně myslela, že tuhle jízdu zakončíme chozením na nočník. Chození na nočník se nekoná, Darula má z látkovek "bebí", takže byl aspoň čas přeprat, přebrat a nachystat výbavičku na mimino.

 

3) A to nejlepší nakonec :) Vím o sobě, že mám slabost pro nakupování dětskýho oblečení, ale úplně mě zaskočilo, jak je to se mnou vážný. Protože jsem miminíma bodyčkama, tepláčkama a mikinkama dokázala zaskládat celou naši obrovskou ložnici, rozhodla jsem se, že na druhý mimino - kromě pár vyloženě nutných bodynek :D - už nic kupovat nebudu. 

 

Protože je u nás čtení pořád na pořadu dne, protože bez knížky není spaní a protože máma, táta i Darinka potřebují jednou za čas obměnit repertoár, aby z toho omílání pořád dokola nezblbli, objednali jsme si u Ježíška spoustu nových knížek. A většina se už chytila. Rádi se s Vámi podělíme o naši novou knižní nadílku.

Ptáček a lev je knížka s krásnými obrázky. Je skoro bez textu, takže přenechává iniciativu na rodiči. A má nejednoznačný konec, takže je na vás, jak ho pojmete.

Ti otravní králíci je prostě úžasná knížka. Textu akorát, pěkné obrázky a jako bonus napravení starého bručouna.

Princeznička v lese je historický klenot, který znovu vychází skoro po sto letech. Nakreslila ji začátkem 20. století Sibylle von Olfers pro svou mladší sestru. Na každé dvojstránce najdete secesní obrázek s květinovým orámováním a jednu sloku o tom, jak se žije lesním princeznám.

Hádej jak moc tě mám rád  - knížka se spoilerem v názvu. A že jde o zajíce - tátu a syna si domyslíte z obrázku na titulce. Ideální pro večerní čtení tatínků dětem.

Příběhy pro nejmenší jsou pro mě překvapením. Je to 8 příběhů bez děje a s krátkými texty, které doprovází dvojstránkové obrázky. Každý z příběhů ilustroval jiný autor, některé jsou na můj vkus dost kýčovité, ale některé (třeba zrovna bouřka na fotce níž) jsou pro Darinku fascinující. Touhle knížkou by vydržela listovat celé dny.

No a nakonec pár obrázků bez textu. Po Rotraut Bernerové jsme zkusili přesedlat na Knížku samá díra - V ZOO. Princip jejího "čtení" je podobný, tady navíc máte na každé stránce hledací úkol. Pokud v záplavě obrázků nenajdete ten pravý, poradí vám barevné okénko z přebalu knížky.

 

 

 

První setkání s "knížkou" proběhlo v létě 2015. Byla to textilní knížka s krtečkem, myškou a spol., která skvělě šustila. Po ní u Darinky vedla textilní knížka z IKEA, která je z různých materiálů, navíc kromě šustění taky píská a vůbec je v ní spousta věcí k objevování.

První leporelo jsme vytáhli někdy na podzim - vybrala jsem Kuřátko a obilí, protože jsem ji sama měla v dětství moc ráda. Uchytila se skoro hned, ukazovaly jsme si, kde je kuřátko a já jsem usilovně pípala, syčela a bručela, aby u čtení vydržela co nejdéle. Okolo Vánoc jsme přidaly i knížku Domácí zvířata s fotkami, čímž definitivně vypuklo období "kráva dělá bú, prasátko dělá chro chro, pejsek dělá baf baf. "

Okolo jednoho roku u nás vedly Minipedie od Svojtky, jsou pěkně ilustrované, pohyblivé části Darinku skvěle zabavily a rozšířila si i okruh zájmů - ze zvířat jsme přesedlaly na auta a vůbec všechno co má kola.

Do knihovny nám potom přibyly další kousky pro kluky - básničky pro tříleté a starší kluky, co se jim nechce moc mluvit (to jsem si nevymyslela, je to přímo napsáno v části Jak používat tuto knihu), a knížka o Malém červeném autíčku, která je neuvěřitelně Bohužel má hned dvě nevýhody - je beznadějně vyprodaná a není to leporelo.

Od roku a čtvrt u nás frčí knížky s odklápěcími okénky. Jsou skvělé nejenom na trénování paměti, ale rozvíjí i jemnou motoriku a slovní zásobu (nejenom dítěte ale často i rodiče). Okýnka jsou sice papírová, ale u nás to zatím odskákal jenom motýl. Darulka se při čtení nikdy neopomene pochlubit, že mu to druhé křídlo utrhla ona.

Odklápěcích knížek máme povícero, tyhle jsou taky moc pěkné, bohužel obrázky jsou pro malé děti náročnější, takže ji tolik nezaujaly.

Máme doma i klasické příběhy se zvířátky, za nás všechny je rozhodně nej Petr Horáček a jeho příběhy o myškách, husách a papuchalcích :)

Fajn je i knížka se zvuky o Grufalovi, i když celý příběh ještě nevydrží poslouchat, čtou s tátou na přeskáčku tu stránku, kterou zrovna otevřou.

Od roku a půl milujeme sérii knížek od Rotraut Bernerové, není v nich žádný text, zato se osoby i zvířata na jednotlivých stránkách i ve všech dílech opakují, takže můžeme vymýšlet nekonečné množství příběhů.

Nácvik chození na nočník jsme zahájily jak jinak než knížkou, je krásná, Darula ji miluje, bohužel zatím jsme u ní i skončily.

Tyhle dvě úžasné "interaktivní" mám schované na později (stejně jako spoustu dalších), tipuju, že už brzy budou mít úspěch.

Dnes nastal ten slavnostní den, kdy si Darinka poprvé oblékla (čti: byly jí oblečeny) svoje princeznovské  šatičky, usedla do čela stolu (do jídelní židličky) a ocitla se ve středu pozornosti všech přítomných (jako vždycky), aby jim ukázala (doslova), čí je dort a všechny dárky, načež se pak chopila iniciativy a řádně to rozbalila.  

Drahé čtenářky,

dnes bych vám ráda vyprávěla jeden příběh s dobrým koncem.

Pokud tenhle článek bude číst nějaký chlap, upozorňuju, že i když se v něm několikrát objeví slovo prsa a podprsenka, nebude tu ani jedna fotka :D

Jak to tedy začalo...

Dlouhou dobu pro mě nebyl nákup podprsenky žádná výjimečná událost. Kupovala jsem si tu nejběžnější velikost 75 B a ta mi vždycky víceméně seděla.

Jenže potom jsem otěhotněla, a najednou mi všechny moje podprsenky začaly být malé. Najednou jsem nevěděla, po jaké velikosti mám sáhnout, obzvlášť, když se k tomu přidaly rady laktačních i jiných poradkyň typu "po zahájení laktace je potřeba podprsenka o jedno až dvě čísla větší." Nojo, jenže kojící podprsenky se často číslují S,M,L, případně 80-85 D takže co teď? Nakonec to dopadlo tak, že když mi jedna velikost neseděla, sáhla jsem po té větší, a tak dál a dál, až jsem se tímhle způsobem dopracovala ke koupi podprsenky ve velikosti 75G.

Když už jsem měla plný šuplík podprsenek, co mi neseděly, rozhodla jsem se na to jít vědecky ;) Po 10 letech jsem se přeměřila a vygooglila si na netu tabulku s převodem na velikosti. Z téhle chytré tabulky jsem se dozvěděla, že si mám koupit podprsenku ve velikosti 80A. A to mě vážně nasralo! (jo, byla jsem tak moc rozhozená, že slovo "naštvalo" to nevystihuje ani z poloviny) Tak jsem zkusila najít jinou tabulku a ještě jednu a - pořád to stejný - 80A. Jako fakt? Viděl někdy autor té tabulky, jak vypadají prsa vel. A??? Takže mně byla malá B a řešením je koupit A??? (přiznávám, že tohle je pro mě vážně ožehavý téma :D )  Připadala jsem si jako blázen - nejenom, že si celej život kupuju špatnou velikost podprsenky, ale vážně jsem to jako kojící matka "dotáhla" jenom na jedničky? Takže předtím jsem měla nulky???

A teď přijde ten slibovaný happy end. Na stránkách spravnapodprsenka.cz jsem se dočetla, že tyhle zažitý tabulky jsou blábol, že když je vám malá podprsenka, rozhodně nemáte sahat po větším objemu a menším košíčku a že by měl být objem podprsenky až o 10 cm menší, než objem vašeho hrudníku (podprsenka má prsa podpírat a ne glajdat, obzvlášť, když se její objem časem vytáhne). Taky tam píšou, že většina Češek si kupuje tu slavnou velikost 75B, což ale neznamená, že je to jejich skutečná velikost. No a díky kalkulátoru jsem nakonec zjistila i to, že velikost A vážně nebude správná volba.

Takže jaký z toho plyne závěr? Ne všechny informace na netu jsou pravda a i když jste o něčem už roky přesvědčení, neznamená to, že to tak skutečně je :)

P.S. Pokud by měl někdo zájem o nenošenou kojící podprsenku ve vel. 75G, leží mi tu ve skříni.

 

 

Každá matka je dříve či později postavena před rovnici s jednou neznámou, která zni: jak uvařit s malým dítětem, které se v kuchyni pořád motá pod nohy? Řešení téhle rovnice zní: učící věž. Kuchyně je pro batole nejlepší dětské hřiště plné fantastických předmětů, kde se dějí ty nejzajímavější věci. A středobodem každé kuchyně je kuchyňská linka. Proč toho tedy nevyužít a nezabavit dítko přímo v centru kuchyňského dění? Díky učící věži se dítko zabaví, mírně zpacifikuje a navíc úměrně svému věku i naučí samostatnosti. Návod na její výrobu je jednoduchý: stačí k tomu jedny schůdky z IKEA a jeden šikovný pradědeček.

Bohužel po vypuštění zpět do běžného provozu domácnosti nepřetrvává zklidňující vliv tohoto zařízení na dítě. Zatímco rodič dál mylně setrvává v přesvědčení, že ticho v kuchyni znamená, že si jeho poklad "pěkně hraje", dítko zatím pořádá nájezd na kuchyni, který končí totální bordelizací všeho okolo i všech zúčastněných.

    

Také na mateřské dovolené (tedy spíš zejména na ní) je třeba myslet na duševní hygienu. Už od prvních dnů s miminem doma jsem zvolila strategii alespoň dvě hodiny denně předat dítě někomu do péče a co nejrychleji zmizet někam, kde nebude slyšet miminí kňourání a pobrekávání. Spánku během dne jsem si užila dost v těhotenství, teď mi víc vyhovuje vyměnit opečovávání mimina za okopávání záhonů, zametání, vaření a dokonce i žehlení. Prostě za cokoli, co vede k nějakým hmatatelným výstupům :) V té chvíli přichází na scénu z práce odpočatý tatínek a ujímá se své rodičovské role - dle potřeby svědomitě přebaluje, koupe, hraje si nebo uspává, za což mu patří můj největší dík. Tím spíš, že se Mira pravidelně objevuje ve dveřích ve chvíli, kdy Darinku popadne obvyklé "večerní zlobení." 

Jako správný otec už od jejího nejranějšího věku pečuje o její všestranný rozvoj, jelikož zkušenosti nabyté v dětství patří mezi ty nejcennější.

A nezapomíná ji ani vést ke sportu - pokud si Darinka jednou nevezme Stefana Djokoviče, nebo nebude hrát jako Kvitová, bude aspoň spolu s tatínkem sledovat všechny grandslamové zápasy.

I když to zní jako klišé, uteklo to jako voda a už je to rok, co jsme na naší zahradě uspořádali naši zatím největší garden party. Že to byl přelomový a moc krásný rok dokazuje mimo jiné tenhle blog (aspoň doufám), a že  jsme si to první výročí náležitě užili, o tom bude tenhle příspěvek. No a taky se chci prostě pochlubit, že... ;)

Protože v neděli 30.8. jsme byli pozvaní na oslavu narozenin, začali jsme slavit s předstihem. Prvně jsem dostala od Miry růže a pozvání do vířivky v hotelu Selský dvůr. Výlet do Vyškova jsme nejprve pojali rodinně, nejdřív jsme totiž museli uplatit v cukrárně na náměstí babičku dvěma zákusky a zmrzlinou, načež jsme ji s Darinkou zanechali svému osudu a vyrazili za manželskou romantikou. Hotel vypadal moc dobře, ještě líp vypadala hotelová restaurace a jejich jídelní lístek (na ten se bohužel už nedostalo, tak snad příště) a samozřejmě nejlíp vypadala vířívka, která byla na hodinu jenom naše. Venku jsme potom našli babičku i malou živé a zdravé, takže všechno dopadlo na jedničku.

V neděli dopoledne jsme babičku využili znovu, tentokrát při focení pod svatební jabloní. Fotky se myslím docela povedly, i když jsme se při focení celkem zapotili, protože letos bylo rozhodně tepleji, než loni.

Po oslavě bylo ještě potřeba vyzvednout můj dárek pro Miru - dort ve tvaru srdce od skoroprofesionální cukrářky Páji. Z obyčejného vyzvednutí dortu byla nakonec pěkná bojovka: nejdřív jsem musela za tmy řídit přes Brno, pak jsme bloudili po Lesné po temným parku, pěkně se zahřáli v panelovým bytě, pohádali se s bábou, co nám nechtěla otevřít zamčené vchodové dveře od domu, pak bylo potřeba zavodnit žíznivé a přehřáté dítě, které zůstalo v autě, a nakonec jsem se při odjezdu ještě motala po bočních ulicích přecpaných auty a marně se pokoušela otočit nebo vycouvat. Domů jsme dorazili až po desáté, ale stejně jsme ještě museli ten úžasný dort zakrojit a ochutnat. 

Předposlední srpnový den jsme všichni i s babičkou vyrazili na oslavu narozenin strýce Stanika (toho, co před rokem pod svatební jabloní deklamoval vlastní báseň Vy olšanské kopečky). Sešli jsme se v komorní sestavě v zastoupení čtyř generací a hlavními hvězdami dne se staly Dariny Kvasnicové. Ta mladší se nechávala obdivovat i chovat od tetiček a kojit mezi zátiším z vykopávek ze Starých zámků, akváriem s hadími kůžemi, hifi věží s kazetou Uriah Heep a želvím krunýřem. Taky předvedla, jak se umí ujmout slova, aby se už nikdo další neslyšel, a jak už umí koštovat víno. Ta starší vyprávěla svoje zážitky z workcampu v Rumunsku, o tom, jak se dá postavit dům z hlíny nebo ze slámy, co je to permakultura a jak plánuje chovat ovce na mlíko. Na společné fotce, kterou jsme před odjezdem tohle setkání zdokumentovali, je dobře vidět, že teta Darka naši Darinku taky moc zaujala ;)

Summary in English: First meeting of our daughter Darina Kvasnicová with her aunt Darina Kvasnicová.

Předposlední červnový týden jsme se všichni tři vydali na dlouhou cestu do Sulíkova na svatbu mého bratrance Adama a Markéty. Po zkušenostech, jak nám ne/jde zvládnout brzký odchod z domu, jsme si přivstali, takže jsme do domu ženicha přijeli zavčas i se zajížďkou po místních lesích. Mira totiž místo odbočky na Kunštát sledoval ve zpětném zrcátku, jak autu za námi lítá kolo, což v kombinaci s uzavírkou v Letovicích vyústilo v okružní jízdu po místních silničkách. Šatičky, které jsem malé nachystala na svatbu, jsme musely vyměnit za teplejší model, protože počasí nebylo zrovna letní. Ještě, že do kostela jsme to měli pár kroků, protože se těsně před obřadem spustila průtrž.

Darinka první půlku obřadu prospala v Babyvaku, potom už měla potřebu se k dění okolo vyjadřovat, takže si ji táta odnesl před kostel, kde s řidičem kabrioletu probrali radosti otcovství. Já jsem si počkala na svatební slib, a potom už jsme utíkali zpět do domu kojit. Promeškali jsme tak zalikovače, kteří před kostelem vybírali na novomanžele, a první manželské zkoušky jako vožení na trakaři, pití medoviny z úlu nebo nasazování chomoutu. Po společném focení vyrazila svatební kolona na faru do Bedřichova, kde byla nachystaná hostina pro 130 lidí. My jsme vyrazili opačným směrem, do Kunštátu, nabrat benzín. Na svíčkovou jsme ale dorazili včas a tentokrát dokonce i bez zajíždění.

V průběhu odpoledne se Darinka představila zbytku širší rodiny a užila si spoustu chování a nošení na tygříka. Na pár hodin jsem si dokonce připadala jako bezdětná, to když s ní tetička Jarka jezdila dvě hodiny okolo fary a bála se zastavit, aby se neprobudila. Večer se hodně ochladilo, takže jsme se schovaly dovnitř do tepla, obsadily jsme palandu a kojily, přebalovaly, povídaly a zpívaly tak dlouho, až Darinka pod obrázkem Madony s dětmi usnula. Táta si mezitím stihnul zahrát turnaj ve stolním fotbálku.

Oba svoje poklady jsem v jedenáct naložila do auta a odvezla nočním temným lesem zpátky do Sulíkova, kde jsme měli pro sebe pokojíček i s košíkem na mimino. Malá spala jako budulínek až do rána, takže jsme si odpočinuli, což se celkem hodilo, protože nás druhý den čekalo sto padesát kilometrů cesty na Boskovštejn.

Pediatra jsem měla v plánu vybírat podle tří kritérií: aby měl dobré reference, aby měl liberální přístup k očkování a aby měl ordinaci co nejblíž. Na základě názorů matek na internetu jsem zjistila, že se dětští lékaři dělí na ty skvělé, kteří nové pacienty nenabírají, na ty příšerné, kterým je dobré se velkým obloukem vyhnout a na ty ostatní. Celkem pochopitelně jsem taky našla jenom příspěvky matek, které nebyly spokojené s direktivním přístupem doktorů k očkování (informaci doktorka XY nám řekla, že očkování je svinstvo a ať se radši otužujeme, jsem ke svému údivu vážně nikde nenašla ;). Rázem se ze tří požadavků stal jediný, neprojezdit kvůli návštěvám poradny půl výplaty. 

Pár týdnů před porodem jsem si telefonicky potvrdila, že s námi počítají, a po příchodu z porodnice už jsme se domluvily na první návštěvě u nás doma. Až potom jsem pochopila, proč dávají některé matky přednost vyšetření v ordinaci - před příchodem doktorky jsem chytla nerva, začala jsem cídit celý dům a vystěhovala jsem chudáka psa do spodní chodby s odhodláním zapírat, že by kdy byl v horním patře.

První kontrola trvala dvacet minut, během kterých mě sestra s doktorkou vyzpovídaly a jedna přes druhou mi řekly všechny možné i nemožné informace. Tehdy Darinka vyfasovala své první dvě diagnózy - zkrácená uzdička pod jazykem a tříkiláč. Když jsem vyzvídala, co že je to za vážnou chorobu, bylo mi sděleno, že tříkilové děti špatně pijí, spí na prsu a málo nabírají.

Za dva týdny už jsme poprvé dorazily na kontrolu do ordinace, což byla návštěva se vším všudy - ještě v čekárně jsem malou kojila, ta se potom v ordinaci počůrala, pokakala a ještě si odblinkla. Nakonec při odchodu předvedla  při posazování do autosedačky tak parádní hysterický řev, že jsme odcházely se vší parádou. Během téhle první oficiální prohlídky malou změřili, zvážili a zjistili, že s diagnózou tříkiláč to nebude tak vážné - malá nabrala půl kila, což bylo o třetinu vic, než měla podle tabulek. Místo ní jsme odcházely s diagnózou "krevní sraženina po poranění krčního svalu při porodu koncem pánevním" a s doporučením na rehabilitaci ve Vyškově. 

Začátkem května nás čekala kontrola po šestinedělí. V té době Darinka vážila už 4 kg a měřila 54 cm. Čerstvě jsme za sebou měly kontrolu kyčlí se závěrem: mírně nedozrálá pravá kyčel, doporučené široké balení. Původně jsem doktorce chtěla říct, jak jsou v Dětské nemocnici neflexibilní, protože i když viděli, že máme dítě v látkové pleně, stejně nám museli ukazovat jak se dává široké balení. Jenže než jsem mohla cokoliv říct, povídá doktorka: "A kde jste byly?" "V Dětské." "Ale tuhle doktorku neznám." "To byla nějaká mladá." "A uměla to?" Já (s vyděšeným výrazem) "Tak asi jo, když tam pracovala samostatně." "No tady jde o její kyčle, tak aby se něco nezanedbalo. Aha, tady čtu, že pravá kyčel je nezralá, ukazovali vám to široký balení?" "Jo." "A jak vám to ukazovali? Ony matky často řeknou, že dávají široký balení, a přitom neví, jak to má vypadat." "No, máme na naši plínu dát ještě čtvercovku." "Takže dvě látkové plíny." "No, na naši ještě jednu." "Takže dáváte dvě látkový nebo dvě jednorázový?" A já, totálně vytočená a frustrovaná z téhle konverzace, jsem jí řekla "Jo." Přitom jsem původně chtěla mluvit o tom, že široké balení neřeším, protože vážně netuším, jak bych měla přichytávat čtverec na svrchní PUL, jak mi ukazovala sestra v nemocnici. Navíc samotná kalhotková plena dělá podstatně širší balení, než dvě čtvercovky, nebo nedej bože jednorázovky. A aby toho nebylo málo, pokračovaly jsme v podobném duchu i o rehabilitaci, na kterou jsme v té době už chodily. "Prohlížela ji rehabilitační sestra?" "Jo, dívala se jí na ten krček." "A na nožičky?" "Nevím, asi ne..." "No to ale musí, to je snad základ všechno nejdřív zkontrolovat." "No říkala, že počká na zprávu z ultrazvuku krku." "Proboha proč? To přece mohla zjistit sama pohmatem!" No a jako perlička na závěr: "Pomáhá vám manžel?" "Tak musí chodit do práce, ale když je doma, tak mi pomáhá. A navíc u nás bydlí tchýně." "No, já jenom že jste taková hubená..."

Za čtrnáct dní, ve dvou měsících, měla malá 4,5 kg a 56 cm. A samozřejmě toho zase spousta byla špatně: "Má pořád ruce v pěst, ale aspoň ten palec už je venku. Taky je hodně světlá." "To je po mně." "Nebo to taky může být chudokrevnost, pošlu vás na odběr krve. Jak často kaká?" "Pořád." "No to už by teda nemusela. Je zrkoucená jak rohlík, hlavičku má asymetrickou, i ten obličej - jedno oko má menší. Chodíte na rehabilitaci?" "Už jsme tam byly třikrát." "A jste připravená, že tam budete chodit rok?" Já (zaskočeně) "No, když to bude potřeba...tak budem muset." "Takže nejste."

Při převážení začátkem června jsem už byla psychicky nachystaná na další dávku potíží a problémů. Místo Darinky jsme ale celou dobu řešily, kam posílat autistické děti, a proč jim v SPC nemůžeme dávat diagnózu.

Zato při tříměsíční kontrole jsme toho zase vyfasovaly: pytlík na odběr moči, zkumavku a žádanku na laboratorní vyšetření, žádanku na odběr krve a hlavně sprďana s upozorněním, že jestli do příští kontroly za 14 dní malá nepřibere, budeme muset začít dokrmovat umělým mlíkem. Můj argument, že sice za tři týdny přibrala jenom 200 g, ale vyrostla o tři centimetry, byl odmávnutý s tím, že sice není tabulkový člověk, ale není možný, aby dítě ve třech měsících nabíralo 50 g týdně. No a ty koníky! Ve třech měsících má dítě souměrně držet hlavičku a rovnoměrně se opírat o obě předloktí, kdežto malá je zkroucená jak žížala a hlavička jí padá na stranu.

Za ty tři měsíce jsme si z poradny odnesly asi deset různých diagnóz, podezření na nespočet dalších problémů a potíží všeho druhu a čtyři žádanky na ošetření. Po návštěvě jsem pokaždé vyřízená, zpocená a naštvaná, nadávám, jak může pediatr ustavičně stresovat rodiče tím, že jejich dítě se nevyvíjí správně, když devadesát procent těch našich "problémů" jsou nesmysly, nebo se uklidňuju tím, že kromě té krevní sraženiny malé evidentně nic není, takže si doktorka musí něco přibarvit, aby mi vůbec měla co říct.

 

Udeřily tepla a tak jsem vytáhla vlňáky. Pro ty, co nelátkují: vlňáky jsou svrchní kalhotkové pleny z Merino vlny, které se impregnují kúrou z bezvodého lanolinu, aby neprovlhaly. Vlňáky jsou nejlepší volbou v létě, protože nejlépe větrají. Mají ale taky jednu nevýhodu: neměly by se často prát, protože po vyprání (a před prvním použitím) je třeba obnovit vrstvu lanolinu novou kúrou a to trvá... Můj první pokus naimpregnovat je zabral celý týden, což by ani tak nevadilo, kdyby to nebyl zrovna týden příšerných veder, během kterých se Darinka zbytečně pařila v PULkách.

Podle návodu jsem nachystala kúru: hrášek lanolinu se rozmíchá v horké vodě, přidá se trochu gelu na praní vlny, tenhle roztok se rozmíchá ve vlažné vodě a nejlépe přes noc se do ní vlňáky naloží. Poté se z nich vymačká voda a nechají se uschnout na ručníku ve stínu, což v těch vedrech trvalo dva dny. Po tomhle procesu mají trochu lepit lanolinem. Mno, nelepily, ale dočetla jsem se, že ideální je kúru zopakovat dvakrát. Podruhé už jsem vlňáky dala sušit v ručníku na slunce, protože už je přece chci použít! Jenomže zase nelepily a při použití do rána plenka provlhla. Nastalo zkoumání, kde je zakopaný pes, a po něm - třetí impregnace! Problém byl v množství lanolinu, protože správně měla být jedna kávová lžička lanolinu na jedny vlňáky, a já impregnovala všechny zaráz! Napotřetí jsem pleny nechala už i odstředit na nejnižší otáčky, ale než uschnuly, přišlo ochlazení, takže zatím čekají na další použití schované v komodě.